str. 395
* Kabacoun. Slovo to uvádí Jungmann s. v.: »Kabatoun, kabacou-nek, a) kyj, klacek, ein Průgel; b) kulaté, k jitrnici podobné náčiní z plátna, k zatáčení okolo něho vlasů vzadu pod týlem, Haarwurst; c) košík pro koně, krabuška, Maulkorb.« Zaslechl jsem, že také říkají tak košíku pro psy v době kontumace. Kdo z čtenářů ví o tomto názvu a jak se vykládá?
J. Fleischman.
* Nařízení 1774, 9. září o sanytrničích. 29. Girculare vom 9- Sep-tembris (1774) enthaltend die allerhochste Resolution : dass die Grund-Obrigkeiten von denen Salniter-Siedern, wann sie mit ihren Hiitten, Kesseln und anderen Erfordernissen sich auf obrigkeitlichen Grund niederlassen, zwar in Ansehung dieser zur Erzeugung nothigen Platzen einen massigen Zins abzunehmen, dagegen aber keinerdings fůr die blosse Grab- und Aushebung der Salniter-Erde, wann solches patentmassig geschiehet, und diese Erde auf einem andern Platz ausgelanget wird, einigen Zins abzu-fordern befugt sein sollen, V tištěném extractu oběžník nařízení a patentů vydaných Moravským guberniem od 1. července do konce září 1774.
Dr. J. Kalousek.
@NZ@Směs.
* 0 ďáblu. (Hanácká zkazka.) »Pánbu, jak ten (t. j. ďábel) ¦ho po-kóšel, on teda povídal, že na sodné deň bode bit —• ož ani nevím, kolik těch hromů za ranu,« rozpomíná se panímáma Měšačka. »A on ten ďábel odělal z hlene (z hlíny) sedm chlapů — dež Pánbů stvořil člověka, teda on 7. A tak mo Pánbů řekl, že dež se jich odělal, že to bode jeho 7 hromů a ti že bodó po něm bit až do sódnýho dňa.«
Blažena Stržínková.
* O bosorkách na 1. mája. (Hanácká pověra.) Na 1. mája majó bosorke bál, jezdijó na pometlách, na lopatech. Tenkrát majó veiikó moc k dobetko škodit. A jedna si stěžovala, že k téj selce nemohla přestópnót, že má te kra viska nakóřený, ale ne jedňém, ale paterém: mateřeskem, toletiskem, kopetniskem, psitrněskem a tourantiskem. Te se světijó a tem se chlív vekóří a trochu kadidla do teho. Hdo chce, modlí se k sv. Benediktu a Valentinkovi, ti só proti čarám. — Jeden člověk zmišale se mezi bosorke — běli navalené — a tož tancovale s němá a pile a tož jim okradle dva hrníčke, strčile si jich do kapsy, abe one neviděle. A přenesli jich dom a postavile jich na lešto. Toze bely krásný te hrničke. A mele dvě dceře. A tož te ležely na lůžko a dívale se, ežli jich tam ovizó na té lište. A one vstale, šle dojista na lešto se ani nepodívale. A on ten tatík vstale z lůžka a šle k té liště a dívají se, jak se te hrníčke lesknó. Ahledijó: »Deť jsem je sem postavil a nejsó to.« A vestópile na stoličko a našle — kravské pazóre! »A tož já jsem z takovéch pil?« a vehodile jich oknem. Blažena Stržínková.
|
|
