Úborek.

Mezi různými zajímavostmi ve spisech Štítného čteme též vzácnou a obsažnou narážku o úborku a to ve sborníku z r. 1376. »Byvá to někdy, že někto zbieraje jahody neb višně češe, maje jich již něco v uborcě, uzří jich na některej nesnadnej větvi několik neb na příkré skále aneb u blátě; chtě jich dosieci, brzo ty rospe, ježto jě jměl dřevě*.1) Podobně zmiňuje se o úborku a účelu jeho jinde : »Bývá i to, že sbieraje jahody někto uzří někte jahody, k nimž musí přes bláto neb přes některá příkrú stráni; i padne, da k nim, a ty rospe, ještoj měl v úborce dřevě.« 2)

Ze slov Štítného usuzujeme, že úborek byl košík, do kterého sbírali jahody a česali višně. Viděli jste však někdy úborek, nebo slyšeli jste aspoň to slovo? Pochybuji. Mladé pokolení nezná již ani toho slova a jen tu a tam starý pamětník poví nám význam jeho. Něco uvádí též Jungmann. 3)

Ohlédněme se po minulosti tohoto slova. Poznamenal je již glossa-tor v Mater Verborum, z čehož vyplývá zřejmě, že vzniklo dávno před stoletím XUf.4) Palaeontologie linguistická dokazuje také skutečně starobylost úborku a tudíž i správnost tvrzení našeho, překvapujíc shodou pojmenování tohoto téměř u všech Slovanův. Tito užívali tedy úborku vůbec od pradávna pod týmž názvem, všude ovšem s příslušnými obměnami hláskoslovnými.5) Úborek se vyskytuje též ve slovnících staročeských