věku XIV. mezi nářadím a potřebami domácími.6) Z toho se dá souditi, že byl v Čechách velmi dobře znám a rozšířen a že ho bylo hojně užíváno.

Starobylost a zobecnělost jeho dokazuje i to, že slovo »úborek« bylo jménem osobním již ve století XIV. Nejstarší doklad jest ve jménž kanovníka pražského, Beneše z Weitmile, řečeného Úborek, připomenutého v 1. 1384. 7)

Ze století XV. dopátrali jsme se jediné zmínky ve slovníku Třeboňském, 8) která však kromě názvu předmětu nepodává ničehož právě' tak, jako jsme shledali v nejstarších slovnících staročeských.

Úborky bylo lze spatřiti také na trhu pražském, jak svědčí pře z r. 1512. »Viktorín pernikář, přísežný Jan Davlicky, kovář, Mikuláš Domažlický a Pavel trubač svědčili: Byli jsme u Škaredka na víně, tehdy Jan (Davlicky) koupil úborek višeň za 4 penieze. I nechtěla (prodavačka) toho úborku dáti a chtěla zaň (ještě) peniez. Tehdy Petr klobúěník dával ten pátý peniez, aby se vo to nehádali; a Škaredek hospodář nedal jemu toho penieze dáti i dal jej sám. Potom Jan sedl s těmi višněmi k mně (vypravuje Viktorín) a já vysul jich něco na stuol . . .« 9) Tu se dovídáme o láci višní a o ceně úborku zároveň.

Daniel Adam z Veleslavína uvádí úborek stručně: „Košík, kterýž v rukou nosí, úborek, handkorb.« 10)

Jesuita Šebestian Vojtěch Scipio (Berlička) Plzeňský v polemice »Bezženství kněžské atd.«, vydané v Olomouci r. 1617, zapsal na str. 119. říkadlo dětí českých s narážkou na úborek:

J. A. Komenský píše, že pro přenášení jsou: nůše (mošny), koše, košíky (auborky), košíčky etc.") Ve slovníku Václava Rosy (f r. 1689) čteme: »Zač ten auboreček jahod?* 12)

Z Čeho a jak hotovili úborky, dovídáme se teprve ze spisu tiště-ého r. 1820. Tam čteme v kuse »0 ouborkování nebo kroužkování