Povstává láska, horlivost, — jak za Karla Čtvrtého, — protož již vlastenců vděčnost — slaví mocnáře svého ; — ó ! jaks šťastný v předsevzetí — Antongu, vlastenče slavný! — jaks v své předehře d) dal znáti, — bud! vždy vlasti své vděčný.

Chval mocnáře velikého, — jenž ti popřál milosti, — bys moh' české hry dle svého — hrát zdání a libosti; — slavtež Josefa Velkého, -— národe, bohové všiekni, — at pamět nesmrtelného — zůstane v mysli vždyckny.

Poukázání podlé latinských liter, kteréž se na druhé stránce mezi verši nalézají.

a) Od dávného času český jazyk v své opovrženosti tak říkaje uhaslý vězel, a žádný se nevyskytl tak horlivý vlastenec, anby jej z tvrdého sna probudil, padlý pozdvihl, zašlý obnovil, uhaslý pak k svému předešlému světlu, a k ohni vlastenské dychtivosti přivedl, a jeho dokonalost vymohl; i co pravím, nercili aby k pozdvižení tak znamenitého jazyka napomáhali, ještě k tomu nemalý počet vlastenců za svůj vlastní jazyk se styděti počal: však ale nynějšího věku ta stydlivost v lásku se změnila, a všiekni na přiklad velikého mocnáře pohnuti nejen jazykem tím se honosí, ale všemožné k zvelebení jeho se vyna-snažuji, tak sice že hry české nejen vypracované vycházejí, ale i z povolení nejmilostivějšího a slavně panujícího mocnáře, Josefa Druhého Velikého, veřejně se provozují, čehož dnešní den začátek spatřujeme.

b) V tom počtu nalézá se zvlášť urozený a vysoce učený cis. král. učitel literatury a řeči české ve Vídni, pan Josef z Zlobický, kterýž jistotně znamenitý přítel jazyka českého, a velice o uvedeni dokonalosti a slávy v českém lidu, starostlivý vlastenec jest, tak sice, že jemu za jeho vlastenské snažnosti vlast ne tak brzo se odměniti moci bude. Nebo skrze jeho dokonalé předloženi té dychtivosti Cechů, a tohi prospěchu, jenž z českých her pochází, v vymoženi od J. G. K. Milosti toho vlastencům radostného povolení, by se mohly veřejně divadelně hry české provozovati, nápomocným byl, začež by jeho památka stálý běh měla, celá vlast žádá.

c) Onen čas za Karla IV. císaře a krále českého, jehož celá vlast za svého otce uznávala, vek zlatý vůbec, a zajisté právě tak se jmenuje; z té toliko příčiny, že jazyk ten tehdáž v největším květu vší vážnosti se nacházel, též literní uměni, množství učených nejen mezi vyšším stavem, ale i městským a sprostnějším lidem na nejvyšší stupeň došlo, nyní pak opět pod panováním nejmilostivějšího mocnáře, Josefa II. Velikého, znovu své dokonalosti vystupuje. Pročež rovné tím jménem (jestliže předků následovati mužem), jakž Karla IV. s přiná-ležicím spolu způsobem jej nazývati povinni jsme.

d) Tento vlastenec po svém z Vídně navrácení a vykonání vlastenské lásky, složil předehru v jednom toliko jednání, pod jménem Vlastenská láska a vděčnost, na důkaz své vděčnosti, též na poděkováni za obdržené milostivé povolení od J. G. K. Milosti.

Vytištěno v Praze J. Tomáše Hoechenbergra pismením.