str. 416
Nám milí páni Thámové, — a praví čeští bratrové, — ti jak pracovat začali, — ještěť toho nenechali. — Go tu o panu Dobrovském, —
0 tom hodném muži českém, — než že chvály zasluhuje, — proto že Čechy miluje? — Kramérius muž přemilý, — o jazyk náš vždy bedlivý, — za našich tě časů povstal, — aby české noviny psal.
Chtěje učinit radost nám, — Robinsona překládá sám. — I mnohá psaní překládá, — jichž z cizích zemí dostává. — Titoť jsou horlitelové, — upřímní páni Čechové. — I mimo ně jiní páni, — jazyka českého brání. —-Pojdeť Cechům moc dobrého — z učitele císařského; — bude učit řeči české, — by nepřišla k zkáze mrzké.
Ještěť i to zde vyjevím, — co o českém divadle vím. — Neb slovutný pan Mihule, — který nás tuze miluje, — hledí by všecko opatřil, — čím by často obveselil. —¦ Šatstvo krásné a bohaté, — i pro děti, i pro velké. —¦ Zisku mnohého nehledá, — když nám hry nákladné hrát dá. — Vždy pro naše potěšení, — a k nemalému naučení, — tu Václava nábožného, — Boleslava ukrutného; —¦ matku jejich Drahomíru, i také babu Lidmilu.
0 hrdině Bruncvíkovi — ve třech dílech, to každý ví, — jak tě se statečně choval, — když proti draku bojoval. — Jak Afriku vysvobodil, —
1 k otci ji doprovodil. — S služebníkem svým přemilým, — Kašpárkem nám povědomým, — světýlka aneb bludičky, — pěkně představuje vždycky. —¦ Pan Zima Tharsiji složil, — skrz ni chválu si rozmnožil. — Neb jednala o svodnictví, — o zachování panenství.
Předložil bych mnohé jiné, — hry i zpěvy kratochvilné. -— Mlčením je však pominu, — jen toto zde připomenu, — že všickni nám pěkně hrají — a převesele zpívají. — Tu sou proměny v divadle, — tu sou hudby, šatstvo nové. — Zasluhují chvály od nás, — nyní též i budoucí čas. — Však pan Mihule nejvíce, — neb on se stará velice, - aby náš jazyk zvelebil, — skrze pěkné hry jej oslavil.
1 protož všickni společně —: přejme mu štěstí srdečné. — By dlouho živ byl, pečoval, -— Čechům činy představoval. — Co tu čeští cizozemci, — dost málo učení Němci, — co tu o sobě smejšlíte, — když chválit Čechy slyšíte? — Stydíte se za řeč naši; — vždyť pak i otcové vaši, — byli také jen Cechové, — i snad vaši pradědové. — Bývaliť sou hodní muži, — měli požehnání Boží. — Mívaliť se jistě hesky, — předce mluvívali česky.
I učte se od sedláka, — tak nazvaného Vaváka. — Jak vlast a Čechy miluje, — skrz své spisy vyjevuje. — O rozených tu nemluvím, — v pravdě upřímně je chválím. — Vážíť si jazyka svého, — ne jako Češi — cizího. — Vy pak moji nepřátelé, — jenž hledíte zakrněle, — a mých poklísek šetříte, — a sami o svých nevíte, — za svá ňadra nahlédněte, — zdaliž vy vrásek nemáte. ¦•— Sami meťte před svým domem, —- mých veršů nechtě s pokojem ! Obětoval Václav Melezýnek.
V Praze, dne 1. ledna.
