Dar z lásky. Milým panům vlastencům, jenž na novém městě pražském v stavení hybernáckém, české hry diváci hrají.

Již jest veselo po zimě, —¦ již přibude všeho hojně. — Již jasné svítí slunéčko, —¦ již nám roste obilíčko. —'¦ Zelenají se lesové, — rozvíjejí se stromové. —¦ Zdělávají se chmelnice, — okopávají vinice. — Vonné kvítky rozkvétají, — ptáčkové libě zpívají. —¦ Teple vějí větříčkové, — čerstvě tekou pramínkové. ¦— Tak po mnohém zarmoucení, — bývá zase potěšení.

Tak i my, vlastenci milí, — veselme se každou chvíli! — Neb sme se mnozí užasli, — že české hry sou již zašly. — Pan Mihule se jich ujal, — a pro nás nic nelitoval, — zde v hyberňáckém stavení, — divadla opět k zřízení. —¦ Kdo vypraví přičinění, — kdo jeho dobré mínění? — Jeho starosti všeliké, — jeho náklady veliké? — To vždy činí pro nás všecky, — neboť jest vlastenec český.

Zde v městě pražském zrozený, — mnohým ctnostem vycvičený. — Též prošel cizí krajiny, — tam seznal mnohé umění; —- to skrze celých devět let, — pak se obrátil zas nazpět. ¦— Přišel jest do Prahy zase, — vlastenské hry přijal na se. — Onť se pilně vždycky stará, — jakáby pro nás nová hra, — byla kdy dobře strojena, — předtím nikdy nevídaná.

Neboť již v minulém roce, — o to pečoval nejvíce ; — aby činy předků našich, — vyobrazil dobře v hrách svých; — které činili Čechové, — někdejší naši otcové. — Jenž se opakují proto, ¦—¦ by sme měli v paměti to, — že sou byli hrdinové, — mnozí z nich slavní rekové ; —¦ nestyděli se za řeč svou, — tak po česku mluvili sou, — když nám zde hry strojívají, — chvály od nás zasluhují.

Pan Mihule převznešený, — od vlastenců má být ctěný. — Neb skrz jeho přičinění, — hry všecky sou řádně hrány. — Neb on v pravdě skrz svou péči, — zřídí pro nás pěkné věci. — Tak prvé nikdy nebylo, — pěkné ozdobné divadlo ; — též přeskvostné mnohé šaty, — vždy příjemná hudba taky. — I kratochvilné ballety — vídáme často od dětí.— A když pan Tham některého — hraje reka udatného, — váech jistě diváků oči — skrz své hráni na se točí.

Co o panu Maj obrovi, — o tom tak dobrém Čechovi ? — Jehoť způsoby všem milé, chvály hoden každé chvíle. — Slavíť je jistě Sinové, — žeť sou i praví mistrové. — Jimťby nebylo potřeba, —¦ jísti zde našeho chleba. — To činějí k vlasti z lásky, — pro náš milý jazyk český. — Jestliže vždy pan Svoboda — ve svém jednání pozor dá ; — a to sice každého dne, — zaslouží si chvály hodné.

Pan Meruňka a pan Kinther, — sou kratochvíle mnohých her. — Vždyckyť se chovají vážně, — též i v hrách pracují snažně. — Pan Kadleček zpívá hesky, — tuším neřád hraje česky. — Goť zde mám o ženských říci, — o sličnosti prv navrci? — Paní Seve přívětivá, — při mnohých hrách chválu mívá. — Panna Anna Pelichová, — pěkně se v jednání chová. — Myslím, že i panna Milde, — brzyť jistě zase přijde. — Nevím, co si umyslila, — že prv Čechy opustila.