Vděčnost a radost vlastenců z přítomnosti Jeho Císařské Královské Milosti, ve vlastním nejvyšší milostí obdařených českých herců novoměstském divadle, roku 1786. -19. měsíce září.

Již slunce plné jasnosti —¦ velmi z rána vychází, — v neobyčejné světlosti — po nebi se prochází; — znamení hlavní radosti — skrz své papršlky dává, — zůve k velké veselosti, — jíž čeština oplývá.

Stůj Phoebe! a zdrž své koně, — ať ta radost dýl trvá, — umko česká popřej ty mně — mluvit některá slova.

Neb český lev již podruhé — svým zřvaním mne probudil, — bych zpíval chvály mnohé, — zas mysli mé popudil.

Pročež Králomoci zastav — bouře lstivé hromové, — všecko v tichém stavu postav, — ať mí znějí zpěvové.

Ty Eole větrů pane ! — ať vějí zefírové, — jenžby zpěv a chvály vhodně -— ro,znesli v zemi nové.

Ty pak zatím chystej harfu, — Phoebe! i písně nové, — též s Orfeem, já chci v houfu, — zpívejte vy bohové.

Ne hory, lesy, pevnosti, — hlasem svým pohybujte, — srdce české k vděčnosti, — a k lásce probuzujte.

Nesmrtedlně buď slavný ! — zvolej Praho z radosti, — mocnář Josef velmi mocný — jenž nás svou přítomností — dnes potěšil Cechy milé.

Kterým popřál, by k radosti — české hry provodili, — poznajíc mnohé neřesti, — v ctnosti je změnit mohli. — To činil z mysli otcovské.

Ještě však neskončil v tom svou, — kterou má lásku k vlasti. — Ale ukázav milostnou — tvář i svou přítomností — zstvrdil, že miluje Čechy.

O národe plesej český, — slav Josefa Druhého, — múzy ctěte jej vlastenský, — mocnáře tak milostného, — zdržte jej věčně v památce, jméno budiž neuhaslé, — vždy mezi vším národem, — jakož také neuvadlé, — zde mezi vlastním lidem —¦ Josef Druhý vždy Veliký.

Králomoci zstup již z trůnu, — z své veliké mocnosti, — s hlavy své sejmi korunu, ¦— neb jsi již v poddanosti, — zvítězil Josef Veliký.

Druhé vydání. Obětoval vlastenec

Dar nového roku. Milým pánům vlastencům, jazyka Českého milovníkům, pánům hercům, též jejich řiditeli panu Fasbachovi, v divadle vlastenském v stavení Jeho Excellenci hraběcí milosti Pana Pana Jana Františka z Šverce, na novém městě Pražském.

Budiž Bohu z toho chvála! — čest a sláva neskonalá, — že z velké milosti jeho, — dočkali sme se nového — roku, tisíc sedmislého devadesáté čtvrtého.