protože po slovech, jež se mu na zádech ozvala, stal se pytel tak těžký, jako by v něm samé olovo bylo. Nemohl prý jej udržeti.

Ráno ještě za svítání odebrali se oba pro pytel raků, jejž byli mu-sili v noci v Potočinách zanechati. Pytel našli pevně zavázaný, jak jej byli zavázali, ale v něm ani jediného raka, ač pytel byl zcela dobrý.

V Kamenici jest nyní veliký závod, v němž vyrábějí se měděné výrobky, jako kotle, pánve, roury atd. Umístěn jest tento závod ve dvou továrních budovách, v jedné na horním konci a v druhé na dolním konci osady. Lid nazývá budovy tyto hamry. Nad hořejším hamrem rozkládá se velký rybník, jehož vody užívá se jako síly hnací pro stroje tovární. Od horního hamru k dolnímu vede se voda valnou částí podzemními stokami. — O těchto hamrech a podzemních stokách jejich, vypráví si lid, že jsou obydleny zvláštními duchy dobrými, kteří ovšem také tělo na sebe vzíti mohou. Nazývají se Permoníei. — Permoníci jsou, jak již praveno, duchové dobří, kteří lidem hodným a zbožným rádi pomáhají, však lidi zlé a bezbožné dovedou trestati. Vypráví se o nich, že ve dne zdržují se v stokách podzemních a v sousedních Potočinách co duchové, v noci však béřou na se tělo lidské, scházejí se v hamrech a tam pokračují v práci, kterou večer byli lidé opustili. Jest mezi lidem rozšířena pověst, že bývalý majitel hamrů chtěl prý se přesvědčiti, zda skutečně to pravda, co se o Permonících povídá. Z vedlejšího domu, kde umístěny jsou úřadovny závodu a pod nějž částečně zasahují dílny hamrů, dal prý si udělati z jedné světnice do podlahy otvor, jímž mohl viděti do dílen továrních. A v noci leže na podlaze, pozoroval prý, co se bude v hamrech díti. A skutečně, když prý blížilo se k půlnoci, rázem osvětlily se místnosti tovární, v pecích vzplál oheň a dílny hemžily se pracovníky postavy malé, téměř dětské, ale s dlouhými vousy. Pracovali všichni pilně, a ač kovali, kladivy tloukli, pruty a desky měděné prelamovali, nebylo slyšeti lomozu ani nejmenšího. Vše se dělo za hrobového ticha. A tak pilně a tiše pracovali prý do prvního úsvitu. V okamžiku jako vše dříve oživlo, nyní vše se zrakům pozorovatele ztratilo. A jako se věří, že pomáhají Permoníci lidem pilným a dobrým, tak zase pověsti podávají příklady, jak dovedou trestati lidi nehodné a hříšné. V závodech těch prý neudrží se žádný taký člověk, a přijde-li tam někdy, že se mu stane nějaké neštěstí při práci, což je trestem Permoníků. Zakleje-li někdo v dílnách, dostane prý od neviděné ruky takovou ránu ve tvář, až se mu v očích zajiskří. Tak vypráví se o jistém dělníku, který cosi čistil na kolech stroje a práce se mu jaksi nedařila, hrubě zaklel, že v témž okamžiku silou divnou sražen byl pod vedlejší kolo jdoucí a úplně rozmačkán.