Byl jednou jeden kněz, kaplan v městě. Hrozně dotíral na židy, byl velikým jejich nepřítelem. Jedenkráte se však stalo, že rabín proti němu povstal a že ho bude žalovat. Než ho žaloval, na vyzvání farářovo slíbil, že to kaplanovi vše odpustí a že ho žalovat nebude, když mu odpoví na jeho tři otázky. Farář to potom pověděl kaplanovi. Ten určil rabínovi den, ale byl velice smutný a pořáde si myslil, jak to s ním jen asi dopadne. Tu přišel k němu pacholek: »Velebný Pane! Proč pak jste tak smuten? Snad bych Vám mohl ve Vašem zármutku pomoci.« Kaplan mu pak pověděl, že přijde k němu rabín a že mu dá tři otázky, ale že neví, zdali je zodpoví. Pacholek se mu nabídl, že na ty otázky odpoví. Tak se také stalo. Když v ustanovený den měl přijít rabín, pacholek přišel ke kaplanovi: >Dejte mi kleriku!* Do té se pak oblékl, dal si přinésti krajíc chleba a očekával rabína.

Rabín se postavil před >kaplana* a ukázal mu prstem vzhůru, pacholek ukázal mu zase prstem dolů. Rabín mu pak ukázal prstem naproti oku, pacholek naproti jeho očím prsty dvěma. Pak vytáhl rabín ze svého kabátu jablko, pacholek naproti tomu ukázal mu zase krajíc chleba. Nemluvili nic, jen ukazovali.

Rabín potom přišel k farářovi a pravil k němu: "Jsem spokojen se vším. Kaplan mi na to úplně dobře odpověděl. Já mu ukázal, že Pán Bůh jest na nebi, on mi ukázal, že je také na zemi. Já mu ukázal, že ho Pán Bůh vidí, on mi ukázal, že nás vidí oba. Konečně jsem mu ukázal, že v ráji byli první rodiče živi ovocem, on mi ukázal, že se živili také chlebem. Proto kaplanovi jsem všecko odpustil a žalovat ho nebudu«.

Když rabín odešel, přišel k farářovi kaplan a pacholek. Farář ptal se pacholka, nač se ho rabín tázal. »Nemluvili jsme«, pravil pacholek, >jen jsme si ukazovali. On mi ukázal, že mě oběsí, já mu ukázal, že s ním dřív praštím o zem. Dále mi ukázal, že mně vypíchne oko, já mu ukázal, že mu vypíchnu obě. Pak mi ukázal, že jest člověk živ jablkem, já mu ukázal, že člověk živ jest také chlebem.*

Marie Horká v Podolí u N. Města na Moravě vypravuje: Maškary, chlapi z roztrhanejma kabátama, ovázaný pobříslama, stoupili na prach u dveří u každýho domu, a jeden z nich říkal, a po říkání dostávali od hospodářů štvrt nebo půl štvrte vobilí, od hospodyň koláče, koblihy, maso, vejce a fšecko to házali do pytla (nebo nekerý chlapi uš měli fšecko v domě vobhlídnutý a kradli, hde co mohli) a potom se vo