Předchozí 0458 Následující
str. 455

muzice vo to dělívali. Dosiávali taky cbasníci peníze vod holek, a kerá holka nejvíc dávala, ta nejvícekrát byla braná při tanci. — Dyž do domu stoupili, říkali: Votevírejte se dveře, rybnikár do vás leze. Leze, leze, neleze, syneček ze sedmihradské zemi jede. Nebyl sem tady, jak dnes rok, jak ste mně probodli řeblem bok. Dybyste byli vidle vzali, dobře byste byli udělali. Přichází mně taková správa, že vaša děvečka často stonává. Nakuřte ju bzdinama, pokropte ju ščinama, bude uzdravená, jak jindá bejvá. Dejte ju do pece, f kerý se sedům let netopí, vona se tam hodně vypotí. Aš poleze s pece, vernte lopatu a udeřte ju. Na svatýho Stvořitele stoupil sem do věrtele, věrtel se se mnou probořil a já do pekla stoupil. Ďábla sem tam popral a peníze sem mu pobral. Dyš sem šel vot Lhotky g Lhotě, vono tam viselo devět košilí na plotě; já sem jích pět vzal, štyry sem tam nechal. Hajdám vod lesa k lesu, potěžkám, jak těško nesu. Bodejš vás kozel vzal, že sem vás všech nevzal. Máme jednu lou-čičku, říkáme jí holeček, na ňu nakládáme tři sta sena fůreček a ešče k tomu nekérej vozejček. Dyby se tam tady panímámo trefili, já jím utnu jedličku, udělám jím lafčičku, aby si nezámazaly svojí punčošičku. — Poslyšte evangelium, kerý se čte na hody efairum! Jeden, dvá dělejte, třetí boty pucujte! A ty Vašku, běš nasekat louču, mama ti napeče kotoučů, aš se nasnídáš! A ty děfče malý, ty běš pro koření! Holubího třesku, babího plesku, ze starýho kapra jíkry, ze starý almary vokruží! A ty Janku dlouhej a ty mrkef strouhej! A ty Judito, nabi jelito, a toho hujce pro toho strejce hodně nabiješ! Nebo ten strejc nekluda a kmotr necuda, voni sou velký žhrouti, voni těch jelit mnoho skroutí. A ty Tomši, ty seš plnej fší; ty nic nedbáš, jen se porát drbáš; běš nasekat louču, mama ti napeče kotoučů, ať se nasnídáš! Poslyšte lásky vaše! Míní sobě vzíti po nebošce ňadlici trdlici z rostrhaný kůlně; budou přebývat vobá u pazderně.

Weigel o českých krojích r. 1577.

Se 3 vyobraz.

Staré krojové knihy obrazové, hlavně ze XVI. stol., oplývají rozmanitými výmysly vybájenými a nesmíme hned věřiti i tam, kde jsou zřetelné podpisy, jejich údajům. Zejména kroje české, moravské a slezské bývají přepodivotvorně znázorněny. Ani slavné dílo Weigelovo, citované obyčejně za pramen spolehlivý, není tu spolehlivé: Habitus praecipuorum populorum 1577, 1639. Podáváme vyobrazení Čecha starce (str. 456), matrony staročeské s děvčátkem (str. 457) a nevěsty slezské s vínkem (čelenkou) na hlavě, s kšticí rozčesanou a s nějakým slavnostním koži chem (str. 458). Pokud se týče podrobností a správnosti těchto obrázků, viz Winter-Zíbrt, Dějiny kroje v zemích českých II.    r.

Předchozí   Následující