V. Krolmusa Slovník obyčejů, pověstí, pověr, zábav a slavností lidu českého. (Další řada.)

R y b r c o 1 (pravé jméno Pán Jan z hory Krkonosné). Právě tyto hory k Slezku ležící na onom místě k nebesům krk s kapou (kapou hlavú) vznášejí. Na tomto Krkonoší přebýval Jan, Pán Jan z hory, Januš, Rybezal, Hrubý velký Kal, jenž prameny vládl atd. Zde měl a až posud má svou zahradu a v ní roste koření blahodějné i rybník se tu nalézá. Doň se kohouti házeli... Na Krkonoše se jde z Vysoké přes Kozí hřbet (horo hřebenovitou) do zahrádky Rybrcolové, v ní jsou dle pověsti zlaté sloupy v zemi prý ukryté. Sem přicházíval čarodějný lid z Cech pro koření, byliny atd. Sem přinesl Panu Janu, duchu hornímu na oběť kohouta a slepičku atd. a za to dostal zde koření léčící k opravení dobytka svého, od sluhů Rybrcolových (čarodějů). Až posud zde lidé na jaře kořeny kopají: 1. Svatojanský kořen, jenž jest podoben smrkové šišce, co ruka silný, koním, kravám atd. veleužitečný a zdravý, na koláčky se rozkrájí a dobytku se podává. 2. Podmaslík. Kořen jeho žene více na máslo všecko, kořen hnedle podoben svíčkovému kořenu. 3. Kořen svíčkův, nátka jeho (nať) podobná petruželi, dlouhý a rovný takřka bez konce v zemi mezi kamením roste, podoben rovné svíčce, v zemi se jako křen přeřeže. 4. Laskavec jako palec krátký, když prý milenci dva ho spoží-vají, žádný je více nerozvede. 5. Plavuři, Lycopodium, květ má nažloutlý, jako prášek, snímá se, když květe, do likáren se prodává. 6. Posedlen, kořen jeho podoben prý dítěti, také v Rybercolově zahrádce roste, dí horáci. 7. Sliz proti opuchline.

Na kolik mil na jaře chodily na Zelenou horu báby u Podmoklí křivoklátských bylinu užitečnou Pupavu řečenou pro dobytek rejpati, s kterými jsem často hovořil.

Studánky na Cechách jsou posválná místa, světice a svěcenky šlovou. Lid je čistí, k nim putuje, vodou se ornejvá, v nemoci ji pije, u vod zkoušky dělají atd. Děvy studánky čistějí, když neprší, k studánkám putujou a se modlejí, křížky, věnce do studní házejí atd. Slovenské noviny 1851 ve Vídni vydávané umístily článek o pověrčlivosti lidu slovenského (Slováků), že u Štavnice v jedné vsi na Slovensku v Hontanské stolici v obyčeji mají, když dlouho neprší aneb když pořád prší, jakož r. 1851 neustále přeprchalo, staré baby potápějí ve vodě, t. j. před slunce východem házejí do vody, která se potopí, zase ji vytáhnou, která se nepotopí, tu utopějí, ta prý jest vina sucha stálého neb deště. Na Cechách obět k studánkám, kde jsou sošky P. Marie, Maří Magdaleny atd., putujou a o deštíček neb o počasí prosejí. Na Slovensku jako na Cechách když lidé neduhy na těle mají, putujou k studánkám, v nich se omývají, hlavu, oči, ruce, tělo, vlasy do vody s hlavy házejí, neb hadry, klucky bílé na kámen u studánky takové neb na stromy je zavěšují u studnic. Studánka »Mračenka« nad Zahájeným, poloze na Škarechově hoře nad Mlčehostí.