Jednou zde pásl pacholík koně a mračno ho i 3 koněm zde zdřímajícílio do oblak -vytáhlo. Mlčehostí vypravovali r. 1852.

Švestky. Od r. 1800—1852 nikdy se na Cechách tolik švestek neurodilo jako r. 1858, jenž místem na stromech až do prosince na stromech po listu opadaném svrklé se nalézaly a až do vánoc se na trzích čerstvé prodávaly. Neurodily se na místech některých na Cechách, alebrž na všeckých dědinách českého království; jablka, hrušky (jádrové ovoce) se tak hojně nepodařilo jako peckové, střešně, slívy atd. Též vína hojnost všady po Europě bylo, ale nebylo tak lahodné, protože bylo více dešťů než teplých dnů v letě. Snad to bylo příčinou měkkou zimou od r. 1852 až 1853 sládci pražští neměli žádného ledu, kupovali sníh za 5 zl. fůru, který sediaci zdaleka přiváželi do sklepů a solí promíchali.

Světlo. Pověst o světle v Strakonicích. Okolo r. 1780 (vypravoval Klíma, máselník pražský rodilý ze Strakonic 1850) lid strakonický vidíval vždy v advente okolo 11 hod. před půlnocí světlo, jako lucernu s dvěma velikými rozžatými svícemi jako pochodně tlustými, ale krátkými z potrubí rybníka svatováclavského z podhrázi na předměstí Bezděkově vycházeti. Ono světlo semo tamo chodilo, při něm bylo hlas slyšeli, lid přestrašovalo, ale nic neudělalo, jen strachu nahnalo lidu okolnímu, až to odstonali. Lid soudí, že to světlo duch zakletý jest a tam svou pokutu odbejvá až do soudného dne. Lid vypravuje, že prý před dávnými nepamětnými lety zde v Strakonicích dobrá vrchnost bejvala, kněžím prý to patři válo, jiní dí: Kolovratům. Jednoho času panoval prý v tom okolí a zvlášť na Bezděkově v Strakonicích velký hlad. Tato vrchnost velmi mnoho obilí mezi chudý lid rozdávala i kaši medovou na svátky chudým vždy při hostině podávala, týž obyčej se dlouho zachovával v Strakonicích. To se do letopisů zapsalo. Po mnoha set let to ňáký písař N. v knihách nalezl za panování uroz. p. z Kolovratů přednostů na Strakonicích, chtěje se vrchnosti zalíbiti, což vrchnost nežádala, když se jí to psalo, pohodila s tím, že sobě to na svědomí nevezme, týž krvožíznivý písař dříě, když tato vrchnost zemřela, opět to obnovil, že to rozvrhne na každého hospodáře, co dostal, aby to dle možnosti vrchnosti splácel. Dělalo to obilí mnoho . tisíc, na domkáře přišlo 7 i 10 z!, a na statkáře 50—100 i 200 zl. platiti, pozdější vrchnost tomu písaři úředníku to vyupomínati to povolila, ale nechtěla o tom věděti. Lid toho úředníka lál a když umřel, strašil a jako světlo (plamen hořící) chodil, hrobník a jiní lidé obyvatelé nemohouce obstáti tímto duchem zakletým strašidlem, žalovali na krajském ouřadě i při konsistoři. Bylo rozkázáno, aby mrtvolu toho úředníka vykopali a na mrchovišti pohřbili. Stalo se tak, a měli na hřbitově pokoj. On nyní pod způsobem světla, hořících 2 svic pochodní chodí od 11. hod. do 12. Jednou v noci to světlo potkal krajský posel jdoucí do Strakonic, řka: »Chval každý duch Hospodina i jeho syna*. Ono světlo odpovědělo: »Já ho nechválím. Já ho nechválím a nebudu ho chváliti až do soudného dne.« Odvěce posel: »A proč?< >Pojď, já ti povím.« Světlo ho pojalo a octnuli se spolu na kanceláři v zámku Strakonickém zavřenými vraty a ukázalo knihy poslovi, co křivého udělal za svých dnů, co uvalil na lid,