metati (hoditi) mohli. On to čul, řka dívkám, že sedne na svůj kůň a dojede z Pankráce neb Libušina dvora od jezerky tam (na Vyšehrad na Houpačku), on zatím bodná koně, ujel za Vltavu na to místo, kde nyní Smíchov a prý se dívkám vysmál, odtud prý Smíchov slove čili od smíku, smeknutí.

Studánka na Sadce, voda divotvorná pod Sadskon, pod vrchem, kaplička otevřena . . . církvička Bolestné matky Boží, u které se pouť slaví každoročně, však lid přece k původnímu pramenu pilně chodí, se modlí, oudy své omývá, vodu nabírá, domů nese, ní se uzdravuje, ní kropí, vykropuje, skot umývá atd. — Pověst se trousí zde, že od zřídla obraz P. Marie do církvičky nedaleko zde stojící odnesli; však ale P. Marie obraz opět do rána u zřídla pramenu se nalézal. Nyní praví lid, že bolestné Panny Marie obraz ve vodě na dně ležící vidějí. Za tou příčinou lázně zde založili, hosté churaví a poutníci z daleka sem přicházejí a se uzdravují.

Stromy Lípa i Jasan. V okolí bývalého Budce okolo Kovar, Kolce atd., do kterého hrom udeří, dříví z něho se z úcty nepálí a kdyby se pálilo, tedy oheň z pece neb prsku ven vyjde a po domě chodí, na př.: Udeřil zde Boží posel do lípy a po druhé do jasanu, který vejpůlky přerazil, po třetí do skály, která se rozdrtila, telátko zde omráčil, ono více nerostlo, tak velké zůstalo, jaké bylo, nikdy se neháralo, pročež je učitel Kovářský prodal a toho dříví ze stromů bleskem neb hromovým klínem sraženo, žádný se nedotekl.

Slunce dle pověsti ráno časně z lože svého jako mládenec vstane, oblohu nebeskou sobě projde a opět do svého lože se odebere. Někdy hledá svou nevěstu měsíc, někdy se honějí, za sebou kráčejí, praví lid český.

Studánka, živý pramen, proudí skrze skálu dvojatou čili rozpůlenou nad Zbečníkem v lese Maternici nazvaném u Ronova na Broumovsku u Náchoda. U této studánky lid oči, ruce, těla svá omývá, korale atd. na skálu tuto klade za poděk atd. Lid zkoušky zde vykonává své. Druhý živý pramen u Zbečníka slove u Březí.

Zkamenělá hospodyně v Zbečníku. Pověst. Jednou před lety zde žebral chudý člověk o kousek chleba; ale nevrdlá hospodyně lakomá sázela ho právě do pece, odvěce hněvivě: >Já nemám, vidíte, že ho sázím do pece,* myslela: že žebrák odejde; žebrák však čekal proti její vůli. Ona ale, když se žebrák nedal odehnati, vytáhla pecen ven a ukrojila skrojek horkého chleba a v hněvu podala skrojek žebráku, který ho spožíval. Ona však skamenela a 11 bochníku čili pecenů také v Zbečníku ve Vávrovém statku. Vypravovali sousedé zbečeneští.

Česká čarodějnice. Svatá Kačenka, z Kraje, panna letitá, majíc >n'nek zlatý na hlavě, veliký růženec s křížem na hrdle okolo sebe, chodíc se modlit po vsích na Boleslavsku, citovat duše v očistci, s kterými mluvila a lidem vypravovala, kde se duše po smrti nalézají, co dělají a v jakém trápení se nalézají, tu jsem V. Krolmus okolo r. 1800 kolikráte na Bře-zince u své máti f Lidmily ji viděl a slyšel s bratry a sestrami svými.