str. 479
* Co nám stará hajná o cikánovi Janusovi vypravovala. Stará hajná Lukšová přicházela k nám do mlýna »u Sigmundů« pod Třeb-nůškou na Zbirovsku. Večer, po práci, vypravovala nám rozmanité příhody. Jednou, když jsme se ubírali z lesa kol plání »na Januškách< domů, náhle smutně povzdechla: »Ach, Januši, Januši, ty tu musíš s Kristem Pánem sám večeřet.* Nás děti počínání staré hajné nemálo zarazilo a proto jsme se vyptávali. Odmlčela se a po chvíli vypravovala: »Můj nebožtík táta povídal nám, že za starých časů bývaly zde daleko široko nesmírně hluboké lesy, a jenom zde, v těchto místech byla veliká mýť. Na té zdržovali se cikáni. Jednou přišlo od úřadu nařízení, aby se cikáni odtud hned vystěhovali a do Uher táhli. Cikáni měli mezi sebou jednoho starého cikána; tomu bylo již hodně přes sto let; už nemohl ani chodit. Proto nemohl s ostatními odejít. Než tedy odešli, poradil jim, aby ho až po ramena do země zakopali, že tu zemře. To také cikáni udělali a přistavili k němu džbán s vodou a chleba, aby mohl jísti, nežli ho země umačká. Pak se s ním rozloučili: »Januši, Januši, ty tu musíš sám . s Kristem Pánem večeřet,« a odcházeli. Když- se po něm pak ohlédli, zvolal Janus za nimi: »Ach, já bych raci nevečeřel.« Potom se cikáni již neohlíželi a starý cikán tam umřel. Od času toho říká se místu tomu, kde se to stalo, »na Januškách«. A. Drachovský.
»Pucnoha« strašidlo. Jako děti přinesli jsme v létě často bláto na nohou domů. Dospělí strašívali, že chodí po vsi Pucnoha, ošklivý dědek, který bláto s nohou i s kůží oškrabával »stroužkem« (poříz). Hned jsme pospíchali k vodě a nohy podrobili jsme důkladnému mytí pískem nebo kartáčem, až z nich krev tekla, jen aby Pucnoha nám neublížil. (Kloub u Vodňan.) J. Procházka.
* Pivovar šel po střídě. V Horách Matky Boží mívali měšťané svůj pivovar, prodaný pak do rukou soukromých. Měšťané sami vařili si pivo. Sousedí jeden po druhým si várku vydržel a dyž nechtěl, tak jí moh' přepustit druhýmu a ten vařil dvakrát. Pivo za dva groše šajnů se šenkovalo a podstarší jim vařil. Sousedí někerý, kerý nezabavovali se řemeslem doma, šli s punčochou*) k sládkovi; vosům grošů měl každej vod páru spředený vlny, uštrykoval tam punčochu se třema dráty a měl vod ní štyry groše. Vypil máz piva a šel domů. Dva groše propil a eště dva groše zachoval. Starosta neb lychtář sedával tam s nima, poněvač byl punčochář. Měl dlouhý vlasy až k lopatkám, šosatou kazajku, hřeben v hlavě ve vlasech. Dyž šel lychtář do kostela, ták měl do polovice vlasů vrkoč vpletenej šest neb sedům coulů. Sedával na kruchtě a několik sta-rejch sousedů, kerý v tej módě vlasů dlouhejch se drželi. (Vypravoval f Josef Engelmajer). V. Rataj.
* Cedule Jana Šebestiána Marše, varhaníka, a druhýho Jakuba Ignatiusa Claudiusa bakaláře na službu rektorskou při městě Breznici
*) Zdejší lid zabýval se punčoohářstvím. Srov. též Fr. Rataj: Jak učím dějinám naší školy a obce školní. Posel z Budöe, XXXIIL, 571, 1902.
|
|
