synečku, kady tady sa dostanu do Jasenéj, já sem zablúdil a mosím negde přenocovati.« Ogara vyskočil a — v téj sa poznali.

Jurka s inspektorem si zase' hleděli do očí. A Jurka sa vám natáhl, že byl dvakrát tak dlhý jako jindá, a pichňa ruky do kapes, odpověděl : »Hele ho ! Gde se dostal se svú múdrosfú ! Gdyž si tak múdrý,. najdi si cestu sám !«

Vletech 70tých nosili muži na venkově — chudí i bohatí — všedního-dne plátěné kalhoty z domácího, režného, bílého plátna, a za podšívku k nim dávaly se kusy vypraného, starého pytle, takže mnohdy vyhlížely takto ušité, tlusté kalhoty jako chomout. Za takové »plátenice« platilo se krejčímu 10 vajec.

Kabát byl také z režného, domácího plátna, na modro nebo na zeleno barvený a někdy na způsob kostek tištěný. Od kabátu platilo se-50 krejcarů, od většího 80 kr., nebo starý furit másla.

V Bobrové šil jediný krejčí pro celou farnost, asi pro 10 okolních vesnic. V neděli ráno, když šel občan z vesnice na mši sv., přinesl krejčímu plátna, kalhoty se ustřihly, a než šel občan domů z kostela, byly hotovy. Jednou prý také jistý občan donesl si 8 loket plátna na kabát,, takže se mu pak ušitý vláčil po zemi; přinesl jej nazpět, a kabátu se prostě kus dole ustřihlo, a milý občan kráčel spokojeně domů.

»Na svátek měli museí manšestrový katě — takový šedý jako bar-chet nejvíc — a saminetovej kabát — vyhlíželo to jako sametový šaty.« Soukený kabát měl jen lepší soused, a pacholek-ženich vypůjčíval si od svého hospodáře na svadbu veškeré šatstvo.«

Boty bývaly v domě jen jedny. V neděli šel občan z vesnice do kostela až ke hřbitovu obce, kde byl kostel, bos, zde se obul a obutý pak kráčel do chrámu. Syn pak šel na »velkou« 'také bos ke hřbitovu, tam čekal na otce, nebo také za městečkem, otec se sezul, syn si boty obul a šel obutý do kostela, a otec bos domů. Podobno u žen. Boty byly jen »dratvjama« šité, nikoli »flokovaný«; Mnohdy prý se stalo, že chodci se podešev utrhla, takže musil bos cupati. Později prý si ševci sami dělali floky.

Ženské ve všední dni nosívaly barevné sukně, zástěry a »kacabajky«; vše bylo plátěné, hrubé. Některé si samy barvily plátno doma. V neděli nosívaly kartounové nebo batistové šaty. Bohatější mívala hedbávný ži-vůtek a mnohá šetrná jej měla až 50 let.