Zaniklé továrny keramické na Moravě.

Pod názvem tímto uveřejnil v 3. čísle roě. X. »Českého Lidu« výborný a dnes první znalec keramiky moravské redaktor František Kretz cenné pojednání o zaniklém hrnčířství, vynikajícím to průmyslu moravském. Mezi jiným pojednal též zevrubněji o majolikovýcli továrnách v Bystřici p. H., v Rajnochovicích a v Loukově.

Zprávy v této stali čerpány jsou z pamětní knihy bystřického měšťana Jana Sovy*), a jelikož pocházejí ze zápisků a ústního podání vrstevníkova, považujeme je za dosti cenný pramen. Leč nechejme vyprávěti pamětní knihu:

Majoliková továrna bystřička povstala z panské tkadlcovské dílny na Bělidlech. Panští robotníci zpracovávali len a konopě na přízi a plátno, vrchnost pak plátno dodávala vojsku. Když obchod počal klesati a zanikati, nechala vrchnost budovu po nějakou dobu prázdnou. Po krátké době, když stavení prázdné postálo, znamenala vrchnost, že řemeslo túfarnické zkvélá, a povolala dělníky z Němec, mezi nimi též jistého Treumanna. Treumann vida budovu příhodnou, pronajal ji a počal léta 1790 pracovati. Zboží šlo velmi na odbyt a v brzku nucen byl Treumann počet dělníků zvětšiti. Hotovilo se stolní náčiní, jako: krásné malované mísy, talíře, kávové šálky, táce (podnosy), konvice, džbány a jiné. Malováno nejvíce zelenou, tmavočervenou a žlutou barvou. Provedení práce bylo vzácné: doklad toho, že u nižších tříd náčiní tohoto jen o výročních svátcích bylo používáno. V bystřickém zámku v dolních pokojích, bylo sice mnoho náčiní stolního z bystřičko továrny uloženo, při přestavbě a obnově pokojů zámeckých bylo však náčiní dílem rozkradeno, dílem pak nevšímavostí rozbito. Nyní jest bystřička práce túfarská již vzácností!

Okolo továrny v zemi nachází se dosud hojně sádrových modelů neb kapslí, ve kterých se túfarské náčiní pálilo (vypalovalo).

Když mistr Treumann viděl se býti neduživým, popustil továrnu bratřím Loblovým, kteří u něho za tovaryše pracovali. Tito pracovali společně a dosáhli v brzku velké zámožnosti, tak že sobě vlastní továrnu u Lo uková při horách zbudovali. Obchod zkvétal stále a léta 1810 postavili továrnu v Rajnochovských horách a na sousedních L áp ich (okres valašsko-meziříčský).

Roku 1806 nařídila vrchnost bystřičkou továrnu vykliditi a upraviti za nemocnici pro raněné vojsko ruské. Roku asi 1807 přestalo se v továrně bystřické pracovati.

Poslední Löbel zemřel na fabrice u Loukova, zanechav vdovu, která se za Vincence Grosse provdala. Grosse, rodem Sas, byl dříve dílo-