vedoucím Loblovým. Velké jmění, jež Löbel nahospodařil, počalo se za Grosse menšiti, obchod zanedbávaný klesal. Příčina toho, že Grosse více viděn byl v Bystřici v hospodě než v dílně své. Manželka jeho, vidouc své napomínání marným, učinila všemu přítrž, aby muž dále hýřiti nemohl: prodala fabriku řezníku Fabiánovi z Loukova, jenž ji více k vůli pozemkům odkoupil. Grosse vida, co se stalo, někam zmizel (r. 1847) a více se nevrátil. Ještě drahně času pronajímali túfarníci, druhý horší prvého, fabriku, až ji posléze baron Arnošt Laudon, pán na Bystřici p. H., odkoupil. Teď má panský hajný tuto své obydlí.

Potud pamětní kniha. Zprávy sice nepatrné, přece však se zprávami p. Eretzovými navzájem se doplňující.

Vydavatel prvního u nás Časopisu Historického, ev. farář J. Dobiáš, vedle prací dějepisných o době novější zabloudil také, byv k tomu asi přilákán zálibou v bájeslovných vidinách v letech šedesátých minulého století, hlavně podle vzorů německých, do fantastických výkladů staroslovanského náboženství. Zosnoval si zvláštní theorii o podstatě božstva Triglava a neváhal oznámiti spisovateli Bájeslovného kalendáře a díla »Die Wissenschaft des slavischen Mythus«, I. J. Hanušovi, předložiti ku posouzení svůj dohad ve zvláštním listu.dne 20. listopadu 1866. List Dobiášův uveřejňujeme jako další příspěvek k dějinám bájeslovného studia u nás a na ukázku, jak klikatými zatáčkami také v české literatuře zdržovali se vykladatelé báj eslo ví staroslovanského od střízlivého cíle a hlediska kritického. »Velectěný, vysoce zasloužilý pane! Prosím z cis. král. knihovny o Kuldovy Pohádky a pověsti národa Moravského; Slovenské pověsti od Skultety-Dobšinskóho; a Šeppingovy Mithy Slavjanskago jazyčestva (Moskva 1849). Při čtení článku páně Erbenova »0 dvojici a trojici ve slovanském bájesloví« přicházím k tomu názoru, že by Volyňský Triglav byl spíše bohem vodním, an vládl v měsíci (halo = studánka) na nebi svrchu (Baby = oblaka, nebe — nubes, bába, bohyně porodu, na nebe vzaté Panny Mario plášť = babí léto, lunneborská Marie přede v měsíčku, náš David matičku svou z podzemí vyhudal, a vůbec veškerá babí legie v oblacích, k p. plejády řecké, totiž co naše báby), u vodách pod zemí (Zolotaja baba mění se v Jagababu, Moranu, Hekáte, tříhlavý odznak = bilačko = basilisk = regulus drží tam v podzemí v zajetí jednu pannu, Proserpinu, neb i tři, bába tříhlavá u Štítného 1399 v staročeském přísloví, hastrmanovy == vodníkovy tři dcery, tři Smrtniče, tři jegy, tři jejinky, 3 kugy za mořem, tři Eumenidy = Erinyes v podzemí, které se na zemi fúriemi a na nebi »dirae« nazývají) a na zemi (dosud spoutaná Marie Panna přichází ze Studánky, kdež zámečkem ledem se zamykala, a nyní co blahodějná bohyně ourody Živa se ctí a velebí; Marie —