Velkonočka = Léto od liji, cf. jarní oblévačka, Matka Boží, neboť slunce, syn její, »zkúpele vychází«; jí ke cti Majky, Májovky, cf. bohyně Maja = Kybela, symbol plodné země, Bába = snop; kořenná Marie na hoře co »hvězda mořská« ctěna). Dle tohoto názoru byl by Triglav spíše božstvím ženským*), jakože ve středověkých knihách často se »Triglau« ano i »Trigla« píše, kdež měkké ženské jer se býti osvědčuje. Také to jest významné, že Němci kdekoliv Slovanského Triglava rozbili (znám dvě toho druhu události), vždy chrám »Matce Boží« na tom místě postavili. Z té události si musíme povšimnouti, že když Otto Triglava Volyňského zničiti přišel, Pomořané Slovanští boha toho zanesli k jisté »vdově«, snad k nějaké bábě, na Slovanech až do dnešního dne veliké moci požívající. Jestliže Erben náš poukazuje na koně Slunce-boha Triglava, mohl bych ho na dvanáctero koňů Jagababiných, o kterýchž v článku svém nadřečeném sám se zmiňuje, poukázati. Adam Bremenský, kterýž žil toho času, když Triglav Slovanský ještě na několika místech ctěn byl, dí o Triglavu Volyňském, že to »Neptunus triplicis naturae«. Či jest to pouhou náhodou, že Vo-lyňský Triglav právě na moři ctěn a právě na takové místo postaven byl, kdež trojí moc jeho vodou, mořem živě a přirozeně symbolisována byla? Namítá-li se, že Triglav nejen na moři, nýbrž i (jako v Brambořích Triglav skrze Ptáčníka, krále německého, rozbořený, a i jinde) na pevné zemi ctěn byl, připomenu poctu Posej donovu u fleků, též hluboko v zerni rozšířenou. Vždyť sám pan Erben dokázal, že Slované jsou Neptunisté. Ostatně není můj názor o té věci tak jasný a přesvědčivý, abych s ním u veřejnosti vystoupiti mohl. Proto se k Vašnostem s vroucí prosbou obracím, byste mi v té důležitosti pomoci poskytnouti ráčil. Jest mi k tomu cíli prozkoumání pověstí všeslovanskýeh zapotřebí. Vašnost má v té věci zajisté zralejšího poznání, nežli s úctou nížepsaný, a protož i dále prosím, byste své o té věci mínění zřejmě sděliti neodepřel. Na Vašnostině úsudku mi při práci té mnoho záležíno. Evangelický farní úřad h. v. V Bukovcě, 20. listopadu 1866. Josef Dobiáš. — Vysoce zasloužilému cis. král. biblio-tekáři universitní knihovny v Praze. Evangelický duchovní správce, Bu-kovce u Pardubic, prosí o zapůjčení knih uvnitř udaných. V Bukovce, 20. listopadu 1866.