str. 45
Velkonočka = Léto od liji, cf. jarní oblévačka, Matka Boží, neboť slunce, syn její, »zkúpele vychází«; jí ke cti Majky, Májovky, cf. bohyně Maja = Kybela, symbol plodné země, Bába = snop; kořenná Marie na hoře co »hvězda mořská« ctěna). Dle tohoto názoru byl by Triglav spíše božstvím ženským*), jakože ve středověkých knihách často se »Triglau« ano i »Trigla« píše, kdež měkké ženské jer se býti osvědčuje. Také to jest významné, že Němci kdekoliv Slovanského Triglava rozbili (znám dvě toho druhu události), vždy chrám »Matce Boží« na tom místě postavili. Z té události si musíme povšimnouti, že když Otto Triglava Volyňského zničiti přišel, Pomořané Slovanští boha toho zanesli k jisté »vdově«, snad k nějaké bábě, na Slovanech až do dnešního dne veliké moci požívající. Jestliže Erben náš poukazuje na koně Slunce-boha Triglava, mohl bych ho na dvanáctero koňů Jagababiných, o kterýchž v článku svém nadřečeném sám se zmiňuje, poukázati. Adam Bremenský, kterýž žil toho času, když Triglav Slovanský ještě na několika místech ctěn byl, dí o Triglavu Volyňském, že to »Neptunus triplicis naturae«. Či jest to pouhou náhodou, že Vo-lyňský Triglav právě na moři ctěn a právě na takové místo postaven byl, kdež trojí moc jeho vodou, mořem živě a přirozeně symbolisována byla? Namítá-li se, že Triglav nejen na moři, nýbrž i (jako v Brambořích Triglav skrze Ptáčníka, krále německého, rozbořený, a i jinde) na pevné zemi ctěn byl, připomenu poctu Posej donovu u fleků, též hluboko v zerni rozšířenou. Vždyť sám pan Erben dokázal, že Slované jsou Neptunisté. Ostatně není můj názor o té věci tak jasný a přesvědčivý, abych s ním u veřejnosti vystoupiti mohl. Proto se k Vašnostem s vroucí prosbou obracím, byste mi v té důležitosti pomoci poskytnouti ráčil. Jest mi k tomu cíli prozkoumání pověstí všeslovanskýeh zapotřebí. Vašnost má v té věci zajisté zralejšího poznání, nežli s úctou nížepsaný, a protož i dále prosím, byste své o té věci mínění zřejmě sděliti neodepřel. Na Vašnostině úsudku mi při práci té mnoho záležíno. Evangelický farní úřad h. v. V Bukovcě, 20. listopadu 1866. Josef Dobiáš. — Vysoce zasloužilému cis. král. biblio-tekáři universitní knihovny v Praze. Evangelický duchovní správce, Bu-kovce u Pardubic, prosí o zapůjčení knih uvnitř udaných. V Bukovce, 20. listopadu 1866.
*) Náhled Vašnostin o Perunovi tímto by se nezúžil, nýbrž jen doplnil a modifikoval. Připomínám toliko české orakulum: »Já Bába po Bohu etc.« Také nemá Bůh vodní v Cechách moc leč nad těmi, kterýmž utopiti již (od nejvyššího božství) bylo napřed »usouzeno«. Triglav by bylo tedy po mém náhledu božství Nejvyššímu podřízené. Vždyť nad nebem teprv ráj, sídlo nejvyššího Božství. Perun na bábu (krávu) působil, by déšť (vláhu zúrodíiující) vydávala. Děd (Zeus, Perun) a Bába (Juno, bohyně porodu) jakoby manželé svárliví. Bába se vzdá vlády teprv, když ji Děd bleskem svým k tomu přinutí. Snad protože Perun jest spolupůsobi-telem ourody (prostřednictvím báby), nazývají se v Haliči snopy (u nás báby) »dziady«. Nemíním však, že by ti vánoční snopové symbolisovali praotce, nýbrž spíše Nejvyššího boha do všech úhlů světa oučinkujícíno. Proto 4 snopy, v každém koutě jeden. Tento nejvyšší bůh v světle nepřistupitedlném přebývající a při (v) olivě (stromu života) odpočívající (věčný) vlastně dává život (mas.) a to — skrze bábu (fern.). Bába pak (hnutí všehomíra) jest příčinou proměn všech (trojí počasí: Jaro, léto, zima = porod, život a pust) (podzim Slované neznali). S babou tedy měli Slované hlavně co činiti. Snad proto dosavad se lid náš více k »Matce, Boží« modlí než k Stvořiteli.
|
|