str. 58
@NZ@Směs.
* Ziskový zpáteční podkovy. V Knovízské cihelně p. Jechunta přicházejí dělníci při odkapávání hlíny mimo na množství rozličných kostí také na staré, rzí prošlé koňské podkovy zvláštního tvaru, jsou neobyčejně široké a bezmála kruhovité. To prý jsou »zpáteční podkovy« Žižkových jezdců, jež bývaly přibíjeny koním obráceným směrem na kopyta, totiž dvěma ozuby ku předu a jedním do zadu, aby nepřátelé jedoucí po stopách byli klamáni ve směru, kterým se husitští bojovníci ubírali. Tak vyprávěl mi dělník J. Stehlík ze Zvoleněvsi. Pověst o podkovách Žižkových koní je ve vlasti naší dosti hojně rozšířena. Tak na Mladoboleslavsku vypravují, že Žižka jsa jednou stíhán silnějším nepřátelským oddílem, vyhnul se utkání jen tím, že dal koně své podobným způsobem překovati a zmátl tak pozůstalými stopami směr svých stihatelů. V. Schmidt.
* Pokřik na sajíce. Na Mladoboleslavsku, když vyplašen byl v poli zajíc, tu nejen my děti, ale mnohdy i dospělí pokřikovali naň : »Honzo, chaloupka ti hoří!« A tu prý se musí zajíc zastavit a ohlédnout. Ovšem, vyplašený zajíc obyčejně, aby se přesvědčil, zdali je pronásledován, se v jisté vzdálenosti zastaví a ohlíží. Zpozoruje-li nebezpečí, ihned pak v zrychlených skocích dále ubíhá, v opačném případě mnohdy déle se zastaví, často i na zadní nohy se vzpřímí a pozoruje. V. Schmidt.
* Pověra proti zimnici. V okolí Bakova (okres Mnich. Hradiště) udržel se při onemocnění zimnicí zvyk: Když se churavému tak dalece ulevilo, že mohl povstati a vyjíti, zašel k roští a házel přes hlavu do roští panenky. To prý pomáhá proti zimnici. Panenky byly stočeny ze dvou hadrů, šátků, a muselo jich býti pokaždé sedm. O tomto zvyku zmiňuje se i historka o domnělém pokladu na hradě Zvířetice, o němž vypravuje si lid : »Za velkých válek ti, co na hradu bydleli, schovali si ve sklepě peníze ; sami utekli do věže, a když byl pokoj, tak si peníze zase vyhrabali.« Zřícenina Zvířetická (lid říká Zveretická) je vzdálena as čtvrt hodiny od vesnice Ghudoplesy. Zde vyprávěla vážená, usedlá stařenka Anna Kyselová, zemřelá r. 1894 v stáří as 80 let, tuto historku o Zvířetickém pokladu : »Já vám povím, co povídával dědeček (její). Byli tam na těch Zvířeti cích v hospodě při zábavě hoši z okolí, a povídali si tak o těch Zvereticích, že tam jsou peníze. Nejspíš jich asi měli málo ; při muzice se potřebujou. Tak se uradili, že na ten hrad si pro ně půjdou. Když šli přes tu rokel (t. j. stráň), tak si povídali, kde by asi byly. No, ve sklepě. A když vylezli nahoru, tak u sklepa začali hrabat. Jak hrabali, tak vylezla ze sklepa taková bába. Oni hoši dokonce povídali, že to byla smrt. Přiběhli domu bez kabátu, ulehli do postele a nemohli mluvit ale. Dostali zimnici. A oni z toho křičeli, že na ně klepá oknem. Maminky zaházely do roští panenky, ale plátno to nic nebylo, do rána byli mrtví.« Emil E dgar.
|
|
