i před zlým lidem a všelikým nakažením, ochraňuj ž též mé role a obilí, louky a zahrady, můj dobytek i celé jmění a statek. Prosím tebe můj Ježíši! abys mne chránil od hromobití a bouřky, všem ku porodu pracujícím ženám šťastný porod uděliti ráčil. 0 Ježíši můj, skrej mne do tvých svatých pět ran, uděl tvou svatou milost, abych tě nejmenším hříchem nehněval, tvé svaté přikázání zachovával. Amen. Bůh ý Olec jest můj prostředník. Bůh f Syn jest můj předchůdce, Bůh j Duch svatý jest můj zástupce, i kdož tedy silnější a mocnější jest? než-li tyto tři nejsvětější jména, které mne od všeho zlého po všecky časy chránějí. K tomu mi dopomáhej Bůh ý Otec, Bůh f Syn, Bůh f Duch svatý, až na věky věkův Amen. — Ježíš! Maria! Jozef! V pánu Bohu nejsvětější Pane Marii, já hříšný člověk skládám všecky naději. Co můj Bůh chce, to já chci býti, a když se jemu líbí, chci též umříti a v něho samého vždy doufám míti na věky věků k spasení mému. Ježíš, Maria, Jozef! vám poroučím tělo i duši mou. Amen. Modli se každou neděli pětkrát Otče náš, zdrávas Maria, a jednou věřím v Boha, ke cti a chvále nejsvětějších pěti ran Pána Krista. Buď požehnané nejsvětější jméno Pána našeho Ježíše Krista. Amen. — Kdo dýlku spasitele našeho u sebe zachovává, jeho přehořké umučení častěj rozjímá a smrtedlných hříchů se varuje, bývá zachován božskou mocí ode všeho zlého; když jen ve všem k Bohu svému outo-čiště vezme. Také když ku porodu pracující žena se s ním opáší a Kristu Ježíši pro jeho přehořké umučení své bolesti obětuje, tak s potěšitedlným porodem lehčeji obdařena a potěšena bývá. Abys pak těch milostí dřívěji dosáhl, modli se předstojící modlitby, a ku konci jeden Otče náš a zdrávas Maria, do zásluh Krista Pána se poroučej.«

R. 1618 žaluje cis. rychtář z poručení král. komory Martina Matěje Fabera »z pochloubání se z některých kouzlův a čar a tudy ženského pohlaví podvozovaní«. Svědek vypovídá: »Byl jsem na trunku piva s dobrými lidmi; potom Matěj Faber přišel (velmi opilý) za stůl mezi nás a tak se pochloubal, že se k ňákému myslivci vypraviti musí pro ptáka jménem datle, a tak se pochloubal o svým milování. A já jemu k tomu řekl: Snad aby na tě panny laskavý byly? A on mi řekl, že má jinou věc, kterou okazoval, z paškálu z kostela vosk a v tom vosku laštovčí jazejčky že jsou, a kdyby chtěl, že by sobě ženské pohlaví k vůli tím přivésti mohl. A já sem lál, že to dobrá věc není, aby se s takovými věcmi honositi měl, dotazujíc se, od koho to má. A on mi pošeptal vzavši mne za hlavu, že to má od p. magistra, který zde prve v škole byl, prosíc mne za to, abych nic o tom neříkal.« Nemám bohužel soudní knihy příslušné, abychom zvěděli, jak věc skon-