nemohu, to bych ti darmo slibovala. — Piš mi hned, jestli jsi to obdržel, protože to neudávám. — Tvoje psaní z Kolína dostala jsem dříve než z Nymburku, poslice přinesla ho teprv ty dni a boty. Měl jsi's také poslat tu roztrhanou košili. Jak pak tam mezi těmi pány obstojíš s tvým oděvem? A kam hodláš tam odtud? — Jak se mi zdá, nehodláš už do Poříče a do Střížkova? — Dora pojede v neděli neb v pondělí do Bydžova, oni by se zlobili, kdyby tam nepřijela, ale nezůstane tam dlouho a potom nebude-li to nic koštovat, neboť koštovala ta cesta hodně. Táta snad také přijede už ke konci měsíce a potom já bych ráda ven a skoro nejraději k Domažlicům. Dora byla na Riesenberku na honbě na veverky — a tuze se jí tam u myslivců líbilo a kroj lidu okolo Plzně, kde právě na ten svátek byly. — Pan baron dosud nepsal a Staněk tu není jen v neděli.

— Byla jsem také onehdy u p. Vojtěcha Fingerhuta a on u nás a také mi přinesl lístek do divadla. — Až přijdeš domů, dovedu Tě k němu a podíváš se na jeho krásnou sbírku stereoskopických obrazů a photo-grafií, a mappy anglické, knihy a illustrované anglické Noviny. To je jiný člověk než Ferda. Zdálo se mi ty dni, že jsem se za tebou dívala jako-bysi odcházel a měl jsi u bot hrozné, veliké paty, a jako lodě vyhlížely, že si sotva v nich nohy táhl. — Jen když po tom Labi jezdíš, dej pozor a při koupání; zde se po sobě kolik lidí i jeden z nejvýbornějších plavců, mladý kupecký syn utopili. — Manky vyhlíží o deset procent horší než když jela ven. Zuze dostala službu na Višehradě u jednoho uzenáře. Co pak (nezřetelná zkratka) — Od koho pak si čekal list, z Libiše? — Já sotva do Lobkovic pojedu, paní Palacká tam není ani Riegrová. Ráda bych Tě už zase viděla, ale lépe přece, když ještě zastaneš, kde se máš dobře.

— Pan Klíč nebyl od té doby u nás, čerti vědí, co myslí s tím obrazem a nevím, kam pro něho zkázat. — Líbám Tě srdečně! Buď zdráv! Piš brzy! Posílám Ti mark. (Podpis: nejasná zkratka.)

Řídě se vzorem P. Sébillota v Revue des traditions populaires, zahájil jsem pod uvedeným záhlavím sbírku básnických skladeb, hlavně starších, jež si obraly za látku pověsti lidové. Bude snad zajímati literární historiky, že známou a zobecnělou báseó K. .1. Erbena o pokladu, otevřeném na květnou neděli při čtení pašijí, oděl rouchem básnickým Alois Václav Žitek, fundační kaplan na Smečně, pak kaplan Mšecký,