str. 82
lokalista v Srbci. Vydával příležitostné skladby, veršem i prosou, ku poctě děkana Smečenského, Matěje Šimáka, jenž byl jeho příznivcem. R. 1825 věnoval světícímu biskupovi Františkovi Pištěkovi, děkanovi v Staré Boleslavi, knížku: »Odměna mravným a pilným dítkám k vzdělání, prospěchu a vyražení, v Slaném, 1825, vytištěná u Frant. Jeřábka, krajského im-pressora.« V ní vedle jiných článků, básní a povídek na prvním místě uveřejnil rýmovanou lidovou pověst, jak otec se synem na květnou neděli hledají pokladů, otec mamonou sveden překvapen je při chybném čtení pohromou, za dítětem zapadne skála a otevře se k radosti zarmouceného otce až za rok v týž den, kdy se shledají se synáčkem. Patrně násilná je vložka Zítkova, že vichr unese otce až k Rýbercálovi na hory Krkonošské. Jinak shoda Žitkovy básně s Erbenovým »Pokladem« jest patrná. Tím nebudiž řečeno, že by Erben čerpal nebo napodobil rýmování Žitkovo. Pověst tato kolovala mezi lidem. Žitek, rodák z Plzeňska, slýchal ji lokalisovanou na hradě Radyni u Plzně. Srv. také v Českém Lidu XVI. pověsti o Radyni, podle záznamu V. Krolmusa a podle Poselkyně od J. Be-ckovského. Mohl tedy i Zítek i Erben čerpati samostatně a jeden bez druhého z lidového podání pověst tak zajímavou a dojímavou. Přes to prese všecko shoda tato zasluhuje pozornosti a neváhali jsme proto, zařaditi ji pod záhlaví uvedené. Upozorňujeme zároveň; že Český Lid již několikráte uveřejnil příspěvky variantu a výkladů k básnickému zpracování lidové tradice od K. J. Erbena,
Píseň o pokladu. *)
1. Horní co bránu sluníčko Svým šarlatem zakrylo, A běloroušné raníčko
Po trávě perle silo; Synáček ze sna libého Se probudiv na milého Yolá tatínka hlasně, By šli do lesa časně.
2. Tehdáž svatý byl týhoden Před umučení Páně,
Hle! dítě majíc.divný sen,
Že jde k půlnoční straně;
Šedomechý kde vidí hrad,
Kovů drahých v něm spatří sklad.
Peněz pak na tisíce,
Jiných věcí i více.
3. Vše mile tam co vidělo, Povídá otci svému, Tam jíti stále hledělo, Než otec mile jemu: »Nech dítě marné bažení, Sen bývá pouhé mámení, Co žádost ve dne chtívá,. O tom se v noci snívá.«
4. Druhé než jitro zpěvem svým Vyloudil z hor skřivánek, Již od synáčka radostným Létem pozdvihl se spánek; Kvapnou co srnka rychlostí Spěchá ku otci radoslí, Prosí, by nedlel díle
Drahé užíti chvíle!
|
*) Původní poznámka spisovatelova: Povídku tu o pokladu slýchával jsem ve své mladosti k velikému zalíbení; kdo si ji vymyslil, nemohu se dozvědět, tím méně kde se staia, protože věc nemožná nikde se státi nemůže. Dokaváde pod zákonem otrockým své chůvy jsem byl, já i ona za to jsme měli, že se to stalo na Radině, pustém zámku nad Štáhlaví. Jiní chlějí to míti blíže Nepomuka. Ať se pověreční lidé až do soudního dne o místo hádají, pravdy se předce nedo-pídí, prolo že povídka je vymyšlená.
|
|
