hrubý šut na kopce oddělen. Tu je vidět způsob vypírání zlata. V mnohých dílnách nalézáme, zvláště u Sušice vyprané drahé kamínky : rubín, safír, smaragd, granáty, spinell atd. . . .

Pozvání na pivo do Podole. Hoj ty bratře Vole! (Příjmení žáka.) Přijď dnes do Podole, juž tam Hýbl s Všeborem pohybujou korbelem. — Od mladosti spolu roštem, na světe jsme jenom hostem, co vypijeme a sníme, o tom my nejlépe zvíme. A to, co zde po nás ostane, Bůh ví, komu se to dostane. Než budem z kněžských polí papat, tak nás musí polovic skapat. Přísl. Ges. 1848. Přednesl Mšecký p. farář na kazatelně 1849.

36. Dorota Jinová zpravuje Zuzanu Černínovou o své chorobě, o nehodném hejdukovi, o ostatním hospodářství a ovoci, o synu svém Pavlovi a Janu Kulhavém, o řádění partaje vojenské a krádeži plátna, o skutcích hospodáře v Táboře a že partaj vojenská leži na Řadeníně, Psáno v Táboře, 10. července 1645. Vaší Mti milostivá paní, paní mne milostivá ! Sama nevím, jak sem k svý bolesti přišla ; že sem na prkno vstoupila, upadla sem jako duch. Zda-li mi se flák hlava zatočila, čili sem poklouzla, nic nevím. Musela sem tu vostati v Táboře. Je mi tu lépeji. Drobet mi otok pomíjí. Pan Melichar mně pomáhá k mýmu zdraví. V tyto časy soužení moh by člověk smyslu zbýti. Doma člověk bejti nemůže, v Táboře pak dosti se uzlobím. Vaší Mti milostivá paní ! Ten hejduk není hoden po zemi choditi. Vaší Mti prosím pro Boha, račte mi odpustiti, všecken nečackej na svým zdraví a stále požraný se motá, modle není hoden, že se tak o něj ráčíte starati; ale v tyto časy svejch vlastních zráců je se co Vaší Mti vystříhati a to těch, keři nejblíže u Vaší Mti bej váli, nebo není možný od člověka toho se vyštříci, kerej je nejbližeji při Vaší Mti. Nynější časy již já moc vím i slyším, mnozí říkají: v čas štěstí i neštěstí přítele člověče poznáš. Tyto časy již nastaly. Vaší Mti milostivá paní! Ten dobytek musí se nějak opatřiti, tak jak ráčíte psáti, nebo tuto již na nás začínají neřesti přicházeti. Pomoz mi můj pánbu domů, spravím já to všecko ; jen ti lidé neposlušní ať sou poslušní. Tisícího Vaší Mti. nepíši, do času pánu bohu všecko poroučím, nebo já af si všecko k srdci připustím, dříveji času světa bych sjíti mušila, bez toho všeho zdraví mi i zraku ubejvá. V mým velikým myšlením věřím pánu bohu, žef s Vaší Mti upřímně nadevším velikou outrpnost mám. Spomoci ničemuž nemohu. — Vaší Mti milostivá paní! byť ste toho zJostnýho Brochně na věky byly ráčili nepoznati. Za mnoho by bylo to nyní, nebo ten lhář dosti všudy peněží a zle ze všeho panství Vaší Mtiního nemá a Vaší Mti ze všeho