str. 106
@NZ@Směs.
Společnost fextů či immentomoráků ve Vysokém Mýtě.
U příležitosti sjezdu vysokomýtských rodáků v prázdninách r. 1897 pořádaného» vydán u Ant. Tůmy tamtéž spisek »Mýtské Zpěvy«, v němž na konci podáno toto připomenutí: »Jelikož sjezd rodáků vysokomýtských svolán, byl na ponuknutí společnosti fextů či immentomoráků vysokomýtských,. jest potřeba o přátelském tomto svazku několika slovy pohovořiti. Jméno společnosti vzato jest ze francouzského immortel (t. j. nesmrtelný), počátek pak a příčinu k založení jejímu zavdalo vypravování mýtského souseda Habala, jenž na začátku válek francouzských v našem vojště sloužil co jízdný střelec (dragoun — karabinér, neb jak Habal překrouceně říkal »karmaňour«). Chlubíval se náš Habal, že skolil v jedné bitvě francouzského vojína, o němž bylo mínění, že jest neprostřelitelný, proti všelikým ránám, sečným i střelným bezpečný, omražený, nebo jak Němec říká — hieb und kugelfest. Povedlo prý se to Habalovi tím, že místo kulky nabil svou ručnici svěcenými klokočemi, jinak že by »immentomoráka« (t. j. immortela francouzského) nebylo lze přemoci. Společnost fextů či immentomoráků založena jest r. 1846 od tehdejších domácích studentů i měla za účel pořádati výlety do okolí, zařizovati sousedské taneční besedy, podnikati honby, hlavně pak pěstovati divadlo, což vše dobře se dařilo,, až přišly politické převraty r. 1848 a ve městě zcela jiné společenské poměry zavládly. Letos společnost sama, jejížto duch ostatně nikdy ne-utuchnul, po 50 letech od tří pozůstalých členů obnovena jest, aby dále trvala. Dejž to Bůh a sv. Jiří, patron města našeho.« Ant. Blažek.
Nášlapky kouzlem lásky.
V archivu Jindřichohradeckém jsou uloženy spisy sporu o manželství: R. 1705. Ludmila Mutlova z Malých Obrubec poníženým memoriálem prosila milostivou vrchnost v Kosmo-nosích, aby její svůdce Jiřík Voborník, který s ní pět roků známost měl, ji očistil. Voborník k tomu neměl mnoho chnti, vymlouval se, že mu učarovala, použivši k tomu nášlapků*) z jeho střevíců. Nášlapky z jeho obuvi, odložené na mezi při práci robotní u dvora zalužanského, Ludmila Mutlova tajně vzala. Viděli ji při tom šafář zalužanský a pacholek V. Košťál. Pak prý byl celý zmámený. Nášlapky našli u ní v kapse. A on, jsa očarován, byl nucen na ni stále mysliti, bez ní ani býti nemohl, ba jednou v Sobotce i panské koně opustil a šel za ní do Obrub do dvora. Obviněná přiznala se, že vzala jeho nášlapky, ale dokonce tak neučinila proto, aby jej přivábila. Naopak. Pociťovala velikou touhu po Voborníkovi, stýskalo se jí po něm velice. Svěřila se se svým zármutkem jiné děvečce a ta jí poradila, aby ve. svých střevících chodila na Vobor-níkových nášlapcích, že se jí po něm nebude stýskati. Jos. V. Bayer.
*) Do nízkého střevíce, obutého na boso, napadá při práci v poJi vlhká hlína, která pod patou ve střevíci se uhněte a tvar paty přijme. To jest nášlapek.
|
|
