V tom tedy spočívá bájeslovný význam památky sv. Mikuláše; není to však názor jen národů slovanských, jak soudil Áfanasjev, 2) nebot i národové germánští a románští věří pevně v moc jeho nad vodami.3) Proto také zakládány byly četné svatyně ke cti jeho u všech těch národů, zvláště v končinách přímořských, nedaleko jezer, při řekách a potocích a v údolích, ohrožovaných častými povodněmi.

Když svatí se dělili o statky světa, Bůh dostal výšiny nebeské, sv. Eliáš hromy a blesky, sv. Jiří stal se hajitelem jara a mládeže, sv. Mikuláš správcem moře, vod a brodův a podobně i jiným svatým uděleny různé úkoly vladařské, jak písně jihoslovanské vypravují. *)

Sv. Mikuláš vládl vodami též dle představ našich předkův a dosud jediný doklad toho uveden byl C. Zíbrtem z Poličanského; pro úplnost pojali jsme jej také do tohoto článku. Podařilo se nám však shledati zajímavá svědectví, z nichž nejstarší spadá možná do první čtvrti století XVI., ne-li již do druhé polovice věku XV., jak lze se domnívati právem. Ve znaku městečka Husince spatřujeme totiž sv. Mikuláše v modrém štítě, an jeda v loďce převozníkovo po rozbouřeném moři, utišuje vlny. Zobrazení ono jako každý znak jiný má svůj význam a obráží se v něm nejen známost legend svatomikulášských, ale i víra v ně.4)

Dokladu jiného dočetli jsme se v I. dílu Biblí králické z r. 1579 a uvádíme jej úplný, ježto ho dosud nebylo užito v literatuře odborné. Tak »mnozí křesťané oslepení straší se a ctí: Agatu, aby na ně ohně nedopouštěla, Mikuláš, povodně, Urban, nedostatku vína, Valentin, padoucí nemoci, Anastazyns, bolesti hlavy, Apollonya, bolesti zubův, Ottylia, očí, Vandelínus, aby neškodil ovcím, Eulogius, koňům, Pelagius, kravám, Antoninus, sviním«.5)

Zámrský zachoval nám podobnou narážku ve výtce z konce věku XVI.: »Moc vlny, bouřky, moře upokojovati připisovali staří pohané Neptunovi; nyničko pověreční připisují touž moc sv. Mikulášovi a Xrištofovi.«6)