téhož světce.13) Na témž základě vznikly asi kostely sv. Mikuláše v Komárově, Poduíšanech a Velináeh na rovinatém Pardubicku.*)

Také některé osady v korunních zemích českých mají jména tohoto světce, patrně z pevné víry lidu, že ochrání majetku jejich od přívalů vodních v polohách často ohrožovaných; dosvědčují to i svatyně témuž světci zasvěcené v těch místech. Tak na př. v Čechách jsou 3 vsi, zvané .sv. Mikuláš; .1. u Kutné Hory má kapli sv. Mikuláše, 2. (víska) na Chru-dimsku jest s kostelem sv. M. a 3. na Vysokomýtsku s poutním chrámem sv. M. Mikulášov jest ves v hejtm. Německobrodském. Městečko české Mikulov má kostel sv. Mikuláše a týž světec jest i v erbu městském. Také na Moravě jest město Mikulov. Ves Mikulovice (okres Kadaň) s kostelem sv. Mikuláše, ves Mikulovice na Pardubicku, městys stejnojmenný na Znojemsku, Mikulovice v okresu Boskovickém a Třebíčském a ve Slezsku s kostelem sv. M. doplňují řadu sídlišť, jež asi všechna byla tak nazvána z důvodu již uvedeného.14)

Pro úplnost vkládáme ještě pověst zapsanou V. Krolmusem: Když se na moři krutá bouře stala, mezi 300 mnichy, mezi kterými sv. Mikoláš hodoval na korábu a usnul, tedy 300 naň mnichů volalo, aby sv. Mikoláš se probudil, který jen takořka na oko dělal, jakoby spal; když ho probudili, vstal a ukrotil bouři a mnichové dále hodovali, jedli a pili, dí obecní lid český.15)

Všecka svědectví tato postačí úplně, abychom věřili, že staří Čechové, uctívajíce sv. Mikuláše, uznávali neobmezenou moc a vládu jeho na všech vodách.

Obsah knihy podobně jako jiných úředních knih je dosti jednotvárný. Zápisy omezují se většinou na pouhá poznamenání, kdo a za jakou záležitostí byl k úřadu předvolán (»obeslání«), anebo kdo o své újmě s nějakou žádostí, žalobou nebo stížností se dostavil (»vstup«). Tu přicházejí vlastně jen pouhá jména, která jen tím jsou zajímavá, že seznamují nás jednak s četným úřednictvem a služebnictvem císařským, jehož