chali každyj po svým. Hdyž tak šli spolou zase sami Pan Ježíš sv. Petrem, povídá sv. Petr, povídá: »Pane, ty tu mají takovou lopotu vo ten kus černýho chleba; támtim v kraji se vo takuvým klopotným živobytí hani nezdá a ha tanty masa dost, všeho dost, mají víno, mají pjivo — ty tu, všim si se, Pane, toho černýho chleba? A já se sváně stranou poptal: maso pryj byjvá jenom na Boží hod a na pout . . . Pane, huž neříkám nic, karak se k nám poctivě zachovali, hale tutu nerovnost by se jim míla někerak vyrovnat!«

»Nestaryj se, Petře, ta huž je dávno vyrovnaná. Boháči-v kraji mají, pravda, maso, mají šecko, hale viděl si sám, Petře, spokojenost byjvá při dobrých časech málo hde. Místo masa mají tuty zdravyj vzduch — sám si poznal dnes, jak při ňom i černyj chleba chutná — zdravyj vzduch a veselou mysl. Podívej se, Petře, povídá Pán Ježíš, podívej se, jakou konají těžkou práci, den vodě dne, vod tmy do tmy ha viděl si je: muži jako obří, síly jako vody.« Svatyj Petr se vobrátil, Pán Ježíš s nim a eště se dívali sváně zpátky na paseku. Tám huž sekyry zas jen jen štěbetaly, pjily zrnčely, rány dopadaly na klíny, haž se šecko sudýž tříslo ha daleko se vochláchalo.

»Vidíš, Petře, povídá Pán Ježíš, jaká je to práce ha vidíš teky, jak dělají snadlo vo tom černým chlebě hale na čerstvým vzduchu. Ha tánty v kraji, pomatuj si Petře, haž po mase budou stunat, sem si burou chodit hledat zdraví, na ten čerstvyj vzduch.«

Tuto slyšet — ičko huž bul Petr spokoj enyj. Ha tak se teký stálo. Vopravdu; páni z kraje, vopravdu chodívají v lítě vod dobryjch časů ha dou sem do hor do chudoby, hale na čerstvyj Boží vzduch.

Vbibliothece Musea král. Č. jest uložen pod sign. V. E. 67. sborníček valašských koled, z nichž několik tuto uvádím. Jest to sešitek 4°, o 16 str. ze Želechovic u Zlína, jak na první straně jest těsnopisně poznamenáno. Sborníček psán jest sběratelem české národnosti, jenž dialektické zvláštnosti namnoze k nemalé škodě odstranil. Někde touto "úpravou znesvářen i rým jako na př.: »Když s svou chasou (m. chasu) na sa-lašu« nebo »Ondřej s troubou nadul hubu« atd. Některé z nich v původním nářečí byly již vydány Slavií: »Národní písně, pohádky, pověsti, říkadla« atd. v Praze 1878, avšak bez nápěvů a také místy v jiných variantech.*)