str. 146
pokládá člena bratrstva růžového kříže,1) který předpovídal vypuzení Jesuitu z celého Německa v době tří let. Tato zmínka Tannerova ukalme zároveň k tomu, že; bratrstvo růžového kříže sdílelo všeobecnou náladu nekatolíků, že původci všeho neštěstí jsou Jesuité.2) Tito ovšem na podobné výtky nemlčeli a spláceli stejnou měrou, jak jim bylo měřeno. Z toho vznikl zajímavý literární boj, jehož věrným ohlasem jest »Růže jesuitská« v Praze 1620 vydaná,3) v jejímž protijesuitském obsahu nalézáme celý výklad bratrstva růžového kříže.
Pověst o utvoření zvláštního »bratrstva růžového kříže«4) souvisí s rozvojem alchymie na počátku 17. století. Tajemnost a nedostupnost alchymistické laboratoře s celou magickou rouškou obestřela svými tajuplnými sítěmi nejenom jednotlivce, ale celé společenské vrstvy, na jejichž
1) Str. 81: Alius denique e roseae crucis fraternitate male feríatus frater Propheticum sibi spiritum quasi divinitus immissum temero arrogans palam va-ticinatur, post triennium Jesuitas omneš e Germania pellendos. Naráží tu bezpochyby na předpovědi Ondřeje Lonnera o vypuzení jesuitů, srv. Zíbrt, Bibl. C. Hist. IV., e. 3939.
2) »Velký oheň sou roznítili, jehož začátek zlý a zarmoucený bohdá bude zas potěšitedlný. neb ruka Svrchovaného Pána nikdá není ukrácena. Toto veliké neštěstí brzy promění se v štěstí.« Rukopisná píseň o .lesuitech.
3) Rosa Jesuitica oder Jesuitische Rottgesellen. Das ist: Eine Frag / Ob die zween- Orden / der genandten Ritter / von der Heerscharen JEsu / und der Rosen-Greutzer ein einiger Orden sey. Darinnen der Ursprung aller beeder Orden auch jhr thun und vorhaben klärlich für Augen gestellt wirdt / auch andere intercidentes quaestiones solvirt werden. Von Einem getreuen Patrioten in forma Epistolari an einen Freundt geschrieben /und nun in offenen. Truck gegeben. Per J. P. D. a S. Jesuitarum Protectorem. Prag, in Verlegung desz Authoris. Anno Christi ]620, 4°, 1. 11 (nečísl.) Věnována jest Viro Glarissimo Domino H. Palladio, Theologo Sancto Et pio, Poětae cultissimo, Philologo acutis-s'imo ét suavissimo in Petra Angelica Salutem Et per Dei Gratiam Interioris ho-minis in dies rectificationem. Amico Et in Christo Fratri dilectissimo. J. Themistius de Melampage S. S. Theol. Studiosus.
4) Jméno bratrstva R. C. bývá různč vykládáno. Původně souvisí se jménem domnělého zakladatele C(ristiana) R(osenkreutze); později bývá uvedeno ve spojení vlastního šiřitele ideí bratrstva, virtemberského theologa J. V. Andreae, který odporučil bratrstvu jako odznak růži; jiní vykládají jméno symbolicky: R(osa) C(rux), Růže a kříž t. j. mlčenlivost (růže) a víra (crux); růže jesuitská přijímá výklad R(osea) C(rux), růžový kříž, k čemuž podotýká: Die Rosen Creutzer werden genandt von dem wort Rosen und Creutz,. darumb, dieweil sie das Creutz, Leyden, WiderWertigkeit, welche in diese zeit fallen, geduldig tragen und leyden, ja mehr leyden wolten, wenn es ihnen von Gott auffgelegt würde, darumb, dieweil sie ihren willen in Gottes willen gesetzt unnd gleichsam auss sich Selbsten gangen. Dannenhero ihnen alles Leyden frölich, willig unnd angenem vorkompt, also dass sie unter den spitzigsten dornen gleichsam auff Rosen daher spatzieren; jiní podávají výklad alchymistický: »O tom je též bezpečně známo, že titíž (touž chymičtí filosofové) pro svoje předsevzetí podle předchozí nutné známosti v pokoře srdce a důvěře víry se dožadovali pomoci Boží a nezačínali aniž podváděli podle dneáního obecného způsobu. Mezi jiným přišli též na nerostnou podstatu, v níž našli zcela zvláštní vlastnosti a síly, jíž se časem dostalo nesčíslných imen proto, že byla známá a zkoumaná již dávno před narozením našeho Spasitele. Pohané zvali ji svým Saturnem, dávali jí též značku olova; kdož však ku křesťanství byli obráceni, dávali jí ponejvíce značku polokruhu, uzavřeného dole průměrem a nahoře znamení kříže, pro kyselou tekutinu z hmoty vydobytou,
|
|
