str. 147
úsudek jakoby ulehly výpary chemických pecí, přivádějíce je do zvláštního omamujícího nadšení, které je vedlo k pevnému přesvědčení, že vše, co alchymisté hlásali, lze skutečně provésti, ba že luštění záhad alchymistických jest jen malou částí magického umění tajného spolku, jehož členové znají prostředky, jimiž možno přeměniti prostý kov v drahé zlato. Alchymisté podporovali často sami tyto myšlenkové proudy, využívajíce ke svému vlastnímu prospěchu lehkomyslnosti a lehkovážnosti lidské a těžíce zároveĎ z náchylnosti duše lidské po záhadném, tajemném a nadpřirozeném, aby našli co možná nejvíce štědrých podporovatelů svého umění.
Z tohoto ovzduší 17. stol. pro tajuplné záhady velice vnímavého vyrůstá bratrstvo růžového kříže. Uvedlo se ve známost několika spisy, -v letech 1614—8 a i později vydávanými, jež mluvily s nadšeným přesvědčením a se všemi podrobnostmi o sdíužení, jehož cílem jest zušleeh-tění a povznesení celého lidstva, vybudované na základě původních neporušených křesťanských zásad.
Nechci tu řešiti otázku, trvalo-li skutečně bratrstvo růžového kříže v tom složení, jak dva hlavní spisy »Fama Fraternitatis« a »Confessio« o něm praví, nebo mají-li tyto práce za úkol, způsobiti náladu pro založení takového bratrstva, nebo je-Ii vše jen klam a šalba, ze zlomyslnosti a škodolibosti na oklamání veřejnosti spáchaná.5) Chci tu podati
monia přidávali do prostřed kruhu průměr; takto rozdělený kruh pak měl znamenati ještě lépe obě růže.« Podle Semlera, Unparteiische Sammlung zur Historie der Rosenkreuzer, Lipsko 1786 u Haunera, Tajné společnosti str. 25.
5) Nejdůrazněji hájí existenci bratrstva Katsch F., Die Entstehung und der "wahre Endzweck der Freimaurerei, Berlin 1897. Vidí v něm tajný spolek vyvolených vzdělanců, které spojoval stejný základní zájem. Jeho tvůrce měl namysli utvořiti v bratrstvu duševní protiváhu proti mocnému řádu jesuitskému. Bratrstvo podléhá theosophickému názoru a humanitním ideálům, které usilovně šíří, při čemž hraje alchymie jen podružnou úlohu. Jakožto rok založení možno přijmouti r. 1604, na nějž Fama fraternitatis i Světová reformace ukazují. Základní rysy pro povahu legendárního tvůrce bratrstva, mnicha Křištana Rosenkreutze, podali Ray-mundus Lullus a Tomáš Kempenský, mírní zástupci »bratří společného života«. Bratrstvo chtělo vybudovati mystickou budovu Ducha svatého, v níž by Boha a Krista ctili a sebe a jiné vzdělávali. Bratrem se mohl státi jen ten, kdo od člena-zasvěcence byl navržen a kdo složil slavnostní přísahu věrnosti a mlčenlivosti (kříž = znamení víry, růže z= znamení mystického mlčení). Každý člen byl povinen, starati se ještě za svého žití o vhodného nástupce, který by po jeho smrti v bratrstvu jej následoval. Základním principem sdružení byla bratrská láska a svornost, spojená se střídmým životem a blahočinností na venek. Mezi sebou Se členové skutkem i činem vydatně podporovali. V jich čele stál »nejvyšší«, zvaný »otcem«; pod ním byli »nejstarší«, kteří pečovali o »mladší«, kteří tvořili třídu žáků, ktefí se musí ještě učiti. Přítelem i podporovatelem výchovných plánů
|
|
