schoval tlustou knihu pod sukni svou, aby více vážil. Jen ti skromní a pokorní obstojí v zkoušce a to jest 9 přátel Rosenkreutzerových. Jemu se však daří nejlíp, takže všichni zvolají: On to jest, ten nejlepší reformátor, pročež jej ihned oblekou a korunují; on pak předá panně — nevěstě jednu růži. Potom ujednají plán na reformu světa a večer je velká hostina, při níž 9 rytířů neviditelných sedí při stole a vše řídí. Vyučiv všechny pasuje Rosenkreutz žáky na rytíře; jako znamení obdrží všichni pravidla řádu a červený kříž.13)

Podobně obsahuje i Konfesse mnoho dobrých zásad. Úkol bratrstva spatřuje v očištění věd od všeho klamného a falešného ; v celém názoru světovém musí nastati důkladná změna jak po stránce rozumové tak po stránce politické, aby mohl nastati na zemi opět ztracený ráj; proto musí i bible znova jasně a přesvědčivě býti vykládána a moc papeže zničena. Rád nebyl utvořen k tomu, aby bral, nýbrž aby uděloval a sice pravé zlato, to jest moudrost života, kterou lze dosíci pílí, vzděláním a cností.14)

Práce holštýnského lékaře a chemika Michaela Mayera z Rendsburku obsahuje stanovy řádu, čítající 6 bodů: 1. Žádný z bratří nemá se věnovati jinému zaměstnání než léčení nemocných, které se musí díti úplně zdarma. — 2. Žádný nemá býti bratrstvem nucen, aby nosil na cestách zvláštní šat, nýbrž každý se může oblékati v kroje v té neb oné zemi obvyklé. — 3. Každý bratr musí se dostaviti v určitý den ke shromáždění do domu Ducha Svatého aneb se řádně omluviti. — 4. Každý si musí vyhledati svého nástupce. — 5. Pečetí, heslem a značkou je heslo R. C. = Rosa Crux. — 6. Bratrstvo má trvati po sto let v tajnosti.

Símě těchto zásad padlo na připravenou půdu, působením alchymistů dobře zkypřenou, vždyř ve všech se mluví o dělání zlata. Odtud lze vysvětliti brzké rozšíření těchto spisů a jejich velkou oblíbenost. Pozornost širokých vrstev vzdělanců byla obrácena k tajemným vývodům bratrstva, ačkoli v jeho projevech bylo plno nejasnosti, neurčitosti a zá-hadnosti, Celá nová literatura vyrostla na tomto poli, která podrobně někdy ploše, někdy bystře jednotlivé otázky činnosti spolkové probírala a naděje vážila, které stoupencům bratrstva kvetly.

O základní otázce, trvá-li tento tajný spolek a kde je jeho sídlo, kdo je autorem jednotlivých spisů o zařízení bratrstva a jakým právem mohl o tom psáti a k účasti zváti, se z počátku vůbec neuvažovalo. Společnost XVII. stol. se nalézala v divném rozpoložení celé mysli, takže theosoficko-alchymistické tajnůstkářství jí jen lahodilo. Dlouhá řada členů se hlásila k vstupu do mystické společnosti, ale nedostalo se jim odpovědi. Konečně se zmocnili celé záležitosti podvodníci, kteří se vydávali