země, ale i jiné mnohé v hojnosti mají a je s znamenitým prospěchem užívají.

Nesluší tehdy takovým darem Božím a velikou prácí a snažností lidí moudrých, učených a dobrých pohrzeti, leckdes v koutech nechávati, trhati, zahazovati a potupovati, nýbrž vysoce vážiti, šetřiti a opatrně chovati, v potřebě a důležitosti užívati a o to se také i s bližním děliti, vzláště co se pomoci a prospěchu, zdraví duše a těla dotýče, jakož i pohanský mudřec Plato dí: Non nobis solum nati sumus, ortusque nostri partem sibi patria vendicat, partem parentes, partem amici. Ne sami toliko pro sebe jsme se zrodili, ale životem naším jsme povinni také sloužiti vlasti své, rodičům a přátelům. Aneb takto, že nemáme bez užitku a prospěchu nějakého život svůj tráviti, ale takového díl vlasti své, díl rodičům a díl přátelům přivlastniti a o to, co dobrého máme, s bližním se děliti. Protož podle toho, majíce já v rukách takové užitečné a prospěšné věci, nechtěl jsem je od užitku nějakého propustiti, ale aby ještě dále vždy někomu posloužiti mohli, umínil jsem je přepsati, ač pak vidím a znám, že s tím opět nemalou práci podniknu. Poněvadž tyto byliny a moci jejich tak, jak já je psáti míním, psané nejsou, nýbrž ve čtyřech kusech aneb psaných spisích a to ještě na rozdílných místech, onde i onde položené jsou. Tak že o některé bylině na 4, 5, 6, 7, 8 i devíti místech, aneb více hledati a z toho jednu summu dělati budu. Kteroužto práci tak velikou a tím větčí, čím jest stav můj k těm věcem nepodobnější a ne-příležitější, nic nevážím a vážiti nebudu, toliko když některému bližnímu a vlastenci svému, v čas potřeby jeho, s ní posloužím a skrze ni mocnosti a ctnosti, bylinám od Pána Boha dané, známé jemu učiním, neb vím, že málo jest těch, jenž by tak mnohých a známých bylin a koření moci a platnosti věděli a znali, jako jich v tomto spisu vypíši a oznámím. Protož kdokoliv čísti budeš, čti věrně a bedlivě, chválíce Pána Boha všemohoucího z jeho veliké lásky a dobrotivosti a prozdrže-tedlnosti, že k prospěchu a užitku nnšemu všecko stvořil, i ty malé bylinky, tak znamenitými a šlechetnými dary a ctnostmi okrášlil a obdařil.

Važ také předkův našich, mužův velmi moudrých a učených, ctností a mocí těch bylin (sobě od Pána Boha daným velikým vtipem a rozumem) vyzpytování a sepsání. Tomuto pak mému odtad i odonad dohromady sebrání a v jednu summu pracnému sepsání neutrhuj a se neposmívej, nýbrž s takovým dobrým oumyslem čti, s jakým já psáti budu a píši. Máš-li sám co lepšího, spíše na světlo vydej a o to se po křesfansku zděl a s tím dobře se měj.

V Milčicích, letha 1767, dne 6. února, kteréhožto dne svatá panna a mučedlnice Boží Dorotha v městě Caesarei Capadocké pro víru Kristovu (po dlouhém žalařování, pěstmi bití a poličkování, na skřipci tažení a bokův pálení) vyvedena a statá jest, letha Chr. 304. Toho také dne před svým stětím Theofilovi mládenci ze zahrady nebeské tři jablka a tři růževyžá-dajíe, dala, z kterýchžto růží jedna až do dnešního dne v našem hlavním a svatém kostele Pražském u sv. Víta v kapli sv. Doroty v jedné monstranci uctivě se chová. Kteroužto růži (spolu s velikým dílem hlavy