Soukenické „kassací" v městě Pacově.

O oukenické kasací, tak jak se provádělo za starodávna u nás v Pacově, důkladně mi popsal pan Josef Havel, jeden z posledních starších počestného cechu soukenického. Vypsání téhož, ač ne tak podrobně, nachází se v starosvětském obrázku mého bratra Dra. Václava Plačka-Trnavského, nadepsaném: »Pravdivá povídka o Janu Celeroví.« Dle těchto pramenů, dnes jediných, sestaven článek tento, by poznán byl dokonale život našich předkův, jich zábavy, veselosti atd.

»Kassací« byla výroční slavnost masopustní slavného a zámožného kdysi, počestného cechu soukenického v městě Pacově, odbývaná s přepychem a velikou nádherou a trvala celé tři dni. Pro slavnost, maškarádový průvod, vyhlídnut obyčejně masopustní úterek. Den před tím byla již slavena velká mše svatá, kteréž říkali »mistrovská«, se čtyřmi kněžími, při níž stálo šest tovaryšův s pochodněmi před oltářem. Ve středu pak odbývala se mše jen s jedním knězem, t. zv. »tovaryšská«, ale rovněž s tolika »fagulanty« a neméně slavně a okázale.

Za neutuchajícího jásotu a vířivých zvuků fanfárové hudby hnul se průvod od domu p. staršího »na kozimberku«, kde byly skládány celoroční účty, a ubíral se nazpět do Spálené ulice na soukenický herberk k »herberksfotrovi«, odkudž před malou chvílí byl vyšel. Tam totiž u »herberksfotra«, pantáty to nade všemi tovaryši domácími i »vandrov-ními«, maškary se strojily, průvod se seřaďoval a odtud také v plné slávě a lesku vyšel.

Nejprve vyrazil ze dvora staršího důstojník na koni, pak Turek s Turkyní, oba ozbrojení, ve žlutých, hedvábných kalhotách, ve žlutém kožíšku lemovaném drahocennými kožešinami, v nádherném turbanu z brokátu a hedvábných látek a s množstvím blysknavých a do dálky se lesknoucích řetězů, korálů a zlatých a stříbrných mincí kolem hrdel.

Za nimi vyšlo šest maškar tatrmantských*), jimž »hansvuřti« pře-zděli, Methusalem ve fantastickém rouchu jižním, jenž na saních dvěma páry koní, pokrytých bohatými a vzácnými postroji, byl vezen.