str. 205
@NZ@Časové zprávy.
Nepřístojnost a strojenost tak zvaných lidových zábav.
Odbudeme krátce, ač bychom měli na srdci dlouhý výklad. Přiblížily se zábavy masopustní, spolkové a zimní besedy, Cecilky, slavnosti různé, přišel již masopust zase s příležitostí k zábavám. Lidová tradice nabízí tolik vděčných látek, jak dokazuje 16 ročníků Českého Lidu a že možná upraviti je znamenitě ku provedení k zábavě, dokázal Petr Guth úpravou těchto zábav v 'řadě návrhů v Českém Lidu. Ale zase rojí se po časopisech nemožné nápady, opisy několika písniček z Erbena, přesládlé a protivně strojené nápady veršované. Proč nám nejsou vzorem cizí, německé a francouzské, spolky pro pěstování zábav v duchu lidovém, jak o nich podepsaný podal zprávu v Českém Baráčníku?! O krojích stejně tak.' Varujeme před tímto nevkusem, když je možná pobaviti se rozmarnými vtipy a veselostmi původními podle starodávných skutečných lidových slavností, her, pravých písní, hádanek. Které společnosti se to nelíbí, dobrá, nic nevadí — ale které společnosti i pozváním chtí napodobiti staré zvyklosti, s nevelikou námahou si pořídí popisy a upraví nebo v Českém Lidu hotovou již úpravu od Petra Gutha si vyhledají, ale tam se pak nehodí: Všecka čest na stranu, O tom ševci Vogtovi z Kopeniku, Takhle ve Zbuzanech, Já mám holku mrňavou, Zákolníček, K Susterovům do Karlina, Na Skvárovně, 0 Michalovi atd., co všechno musí vyslechnouti pozvaný na podobnou »lidovou« zábavu. Č. Zíbrt.
Přepisy starých listin a památek.
V časopisech bývají uveřejňovány a také redakci Českého Lidu bývají zasílány opisy listin, pamětí, cechovních a podobných artikulů věrně podle originálu, třeba to byly památky pozdní a bezvýznamné, až ze stol. XVIII. Přepisovati podobně tyto texty jest docela zbytečné. Zvěčnělý dvorní rada Dr. J. Gebauer objasnil mi svoje stanovisko, když jsem ho žádal za radu, abych v Českém Lidu uveřejňoval texty doslova věrně až do XV. stol., nanejvýše do polovice XVI. stol., ale pak aby se přepisovalo všecko novějším způsobem, jen aby se zvláštnosti jazykové, dialektické, známky, charakterizující písaře, původ památky a pod. podržely. Tedy nikoli: przigymame = přijímáme; budauczych = budoucích; miefto (locus) = miesto; miefto (ci-vitas) = město; moftuow = mostuov; muozie = muože atd. Upozorňujeme pány spolupracovníky na tuto zásadu a prosíme, aby se při zásilkách tím řídili. Vyžaduje to zbytečné práce, kdy se pak celý text takto musí upravovati a přeškrtá váti a pro obsah jest podobný věrný opis textů hlavně z XVIII. a ze zač. XIX. stol. rovněž bez ceny, naopak ztěžuje a zdržuje to čtení a porozumění. Č. Zíbrt.
|
|
