str. 207
vadlém býti, když, řekneme jen po celé Evropě tétéž noci a na všech kopcích památné ohně tyto plápolaly, při nichž se oběti s vroucími díky a prosbami o budoucí ochranu a blaho Bohu přinášely a mladý lid obcházením ohňův a radostným poskokováním se posvěcoval . . .« Další kapitola: »Starovčra neb tak řečené pohanství« (o víře v jediného,. pravého, věčného a živého Boha). Dále: »Zvěropocta«, »Všeobecná známost o No-jovi«, »Náboženství Israelitův«, »Všeobecná pocta ohně« (letnice, slula prý slavnost »tuřiče, úplně otuřice, dle tura, otura, otce!), »Obrazy Nojovy«, »Domnělé upalování dítek« (provádění ohněm). Konec: »Pojednáním tímto nechtěli jsme nic jiného docíliti, leč dle spravedlnosti a z křesťanské lásky ten bodrý a zbožný starověký lid od nařknutí a obviňování, že Molochovi dítky své upalováním obětoval, očistiti a za-stavatele nepřirozeného obřadu toho zahanbiti, přejíce jim, aby je oheň Molochův, náš oheň svatojanský, od předsudkův jejich očistil.« Spisovatel osvědčil, že dokonale zná zprávy o pálení ohňů, zná starší literaturu, ale nezná srovnávacích studií badatelů slovanských o Kupalu, o Sobótce, o Křesu a jak jinak ohně svatojanské se jmenují — pak by nemohl ztotožňovati ohně svatojanské v době slunovratu letního — — se zápalnou obětí, kterou dle bible oslavil zachránění své po potopě na Ara-ratu — Noe! Č. Zíbrt.
Nebezpečí obchodování s lidovou keramikou a s lidovými výšivkami.
Cenné práce lidové, zvláště keramiky a vyšívání, staly se předmětem veřejného obchodu bez ohledu, kupují-li je musea a jednotlivci, naši nebo cizí. Poněvadž původních prací těch denně ubývá a vůbec již se nenahrazují, jest záhodno, aby všichni, kdož o ně vážný zájem mají, zejména správy museí, vyslovili se o těchto otázkách: Jsou-li všecka naše musea již dokonale opatřena v těchto oborech? Zda přestaly stejné nebo podobné kusy (samy o sobě cenné) při větším množství míti cenu pro sbírky musejní? Je-li lhostejno, kam budou prodány? Není ochuzením národa, zůstaví-li se všecky domnělé přebytky v tomto oboru volnému obchodování? Radno-li vůbec tomu se opříti nebo stanoviti jen jisté meze a jaké ? r
@NZ@Směs.
Postýlka sv. Jana.
V předvečer sv. Jana Křtitele stele se v každém domě postýlka sv. Janu. Natrhá se čerstvé mateřídoušky, na-stele se pod stůl, a pokryje bílým ubrouskem nebo se jí naplní malá bílá poduška, navrch se poklade obrázky svatých, do středu se položí obrázek sv. Jana. Děti se domnívají, že sv. Jan chodí v tuto noc po světě, a v postýlce uchystané si odpočine. Místy kladou pod obrázky dětem patřící v noci peníz, který prý sv. Jan tam zanechal »od noclehu«. (Ze Železného Brodu). Srv. článek prof. J. Soukupa v čísle 5.
M. Emlerová.
|
