str. 208
Z vánočních pověr Boleslavská.
Kdo nejdříve na Štědrý večer ve vesnici rozsvítí, má následující rok nejvíce blech. Když slouha, pastýř na štědrý den troubí, hází do stavení oknem hrách říkaje: »Na prasátka, na telátka, na kuřátka, na hřibátka« atd. Někde hází i »na děťátka«. Jde-li svobodná dívka na půlnoční, napíše si jména svých vyvolených na lístky a při gloria táhne z lístků. Čí jméno vytáhne, toho dostane za muže. Jak brzo to bude, zvěděla již o večeři. Vytrhla si vlas, zavěsila naň prsten a kolikrát ťukl do sklenice, tolik let musí na vdavky čekat. Krájívá se jablko v půli a ta dvojice, jež sní toto jablko, každý na půl, nikdy nezabloudí; stačí jen vzpomenouti si v lese na druha, s nímž jablko o Štědrý večer jedl a vyjde z lesa. Nebo se poklopí rozpůlené jablko překrojenou stranou na stůl a který z manžela dostane půlku bez jader, dříve umře. Hospodář dává psovi česnek, aby byl dobrým hlídačem. Když dal i ostatnímu dobytku štědrého večera, sedne si pod žlab a poslouchá, co si povídají. Ad. Rokyta.
Zrušení koledování v Písku r. 1660.
Písecký děkan žádal t. ř. magistrát písecký, aby obvyklé každoroční koledování zaměněno bylo v stálý určitý plat. K žádosti děkanově odpověděl magistrát dopisem 16. decembru: »Ačkoliv ten starobylý, chvalitebný obyčej všude se zachovává a zde zachováván byl, že při času hodů vánočních děkan příbytky sousedů navštivoval a pobožným vinšem požehnání žádal, ano i co mu podle každého možnosti udělováno bylo, tím se spokojil, ale poněvadž si p. děkan od domu k domu procházení sobě za obtížné a pracné pokládá, jest nařízeno, aby mu z důchodu obecního na den Tří králů 8 zlatých na místo koledy vydáno bylo.« (Z píseckého archivu.) Jan Hille.
Bebellantská píseň sedláků velkochyšeckých.
Před r. 1848. Text písně jasně mluví, co chtěli selští rebellanti dokázati. Vzbouřili se, nechtějíce odváděti desátek faráři. 1. Chyšecký sedláci jsou velký páni, nechtěli dávati desátek farní; museli dávati přece, pomohla jim exekuce. 2. Když přišli vojáci na druhý den, vyběhli sodlaci s pytlema ven; běželi tam ke špejcharu, Brabec jim dal špatnou radu. 3. Když jsou naměřili do pytlů víc, táhli jsou na sáňkách na sanotíž to velmi přesmutné hoře, když jsou přijížděli k faře. 4. Zatloukli na dveře velmi prudce, až se v kuchařce zatřáslo srdce. Odpověď jest jim dala: »Velebný pán není doma.« 5. Když přišli k rychtáři do hromady, skládali na Brabce velké žalmy: »Dali jsme desátek přece, proč jsme poslouchali Brabce.« 6. Mareda jak pěna ten zticha stál, praví: »Já desátek také již dal; ale těch peněz je škoda, Brabec je toho příčina.« 7. Vávra ten povídá: »Nono, nono, to sme si vyhráli špatný terno.« Kaplík smáčí slzy těžce a naříká jen na Brabce. 8. Mnozí pak občané beze vší rady dávali pokojně desátek farní; byli bez exekuce a mají z jiných legrace. Píseň tuto, ač, jak viděti, dosti kusou, chová v opise p. J. Beneš, z Velké Chýšky u Pacova, s jehož dovolením tuto ji otiskuji. Srv. Táborský Kraj, 1905, č. 22. Přemysl Otakar Plaček.
|
|
