společnosti má každý člen zkoumáním svého vlastního nitra najíti sama sebe, aby byl zachráněn a zachován v hluku a šumu velkého světa, kde se jednotlivec, zlákán různými pokušeními, rozptyluje a sebe sama ztrácí, jak to Andreae ukázal ve svém spisu z r. 1618 »Omyly poutníkovy« (Peregrini errores). Svět jest totiž pln nástrah a nebezpečenství, které duši lidskou často zavedou na scestí (Kämpfe des christlichen Hercules z r. 1615); ani učenost od pošetilostí nechrání, jak praví v satirické komedii »Vír« (Turbo) z r. 1616. V Menippovi a v Mythologii křesťanské1'1) probírá pak ve formě dialogu všechny stavy lidské společnosti a vytýká v břitké satiře řadu jejich vad, poklesků a slabostí. Záchrana jest možná jen tehdy, uchýlí-li se každý jednotlivec do vlastního nitra a pilným rozjímáním opět sebe sama najde, jak to dovozuje v »Křesťanském občanu« (Givis christianus) z r. 1619.

Ideální popis vzorného státu křesťanského, jak jej naznačil již v německé básni »Christenburg« z r. 1615, rozvádí široce a zevrubně ve svém »Křesťanském městě« (Christianopolis) z r. 1619, kde se zanícením vyučuje život v takovém městě.20) Tuto nejlepší práci svou věnuje J. Arndtovi, který světu ukázal svou »kolonii Jerusalema« a líčí, jak by to v městě Božím zcela jinak vypadalo než v tehdejším světě, plném slabostí a malicherností. Zní tu příbuzný ton všech takových utopií, které středověk tak rád tvořil a na Tomáše Moora jest tu přímý odkaz. I zde se opakuje výzva, aby se sestoupila křesťanská společnost, která by chtěla podle pravidel tohoto malého vzorného státu žíti a přeměnu vnitřního života ve svém vlastním nitru provésti. Tutéž myšlenku vyslovuje také v »Idei křesťanské společnosti« (Christianae societatis idea) a v »Pravici křesťanské lásky« (Christiani amoris dextera porrecta) z r. 1620.

0 bratrstvu růžového kříže mluví Andreae přímo ve své práci : »Věž Bábel čili směs úsudků o bratrstvu růžového kříže« (Turris Babel sivé iudiciorum de fraternitate Rosaceae crucis chaos) z r. 1619. Ve 24 rozmluvách probírá zevrubně veškeré až do toho roku o bratrstvu přednesené názory a domněnky ; ku konci pak prohlašuje Fama, že látka k rozhovorům stanovená jest vyčerpána a poslední posuzovate), zvaný Resi-piscenc, shrnuje výsledek, jenž z této různosti představ o bratrstvu plyne, v ten smysl, že vše nejisté, pochybné a dvojsmyslné má býti opuštěno, jak ostatně Andreae sám hned ve věnování prohlašuje, a že každý se má přidržeti jen jediné jistoty a pravdy, totiž Krista a jeho zákonů.21) Tímto odvoláním se na Krista a jeho zákony jakožto jediné životní normy, blíží se ve značné míře anonymnímu spisovateli »Růže jesuitské«, kterou se dostáváme na českou půdu.

Pokud á jak dalece celý spor o bratrstvo růžového kříže v Čechách působil a jak ideje jeho zde byly přijímány, nedovedeme dnes ještě přesně