Písničkář František Hais a jeho paměti.

Příspěvek k dějinám české písně národní a znárodnělé.

Prohlížejte kterýkoli špalíček písní v známé úpravě a velikosti, našívaných na plátno nebo kůži, kupovaných po poutích a trzích, od let 1848 až do let devadesátých, v každé setkáte se s písničkami, složenými na nápěvy národních písní, od Františka Haise. Zalátám upomínkou do mládí, jak jsme doma v kuchyni sedávali s tetičkou a s chasou, zpívali jsme, kde jakou písničku kdo uměl, a když zásoba paměti došla, vzala tetička balíček písní, a zpívali jsme, vážné, žertovné, a podlo toho měli také i náladu. Haisovy písničky bývaly nejoblíbenější pro zpěvný ráz a napodobení písní již známých i citovou působivost. Vzpomínám, když jsme přezpívali s tetičkou a se Sedláčkem písničku o Králové Hradci (»Kde že mám pevně svůj pluh zasaditi . . .«), jak jsme plakali zpěváci, plakali posluchači, a ze šenkovny přišel chudák dědoušek náš žadonit, abychom písničku zazpívali také hráčům karetním, kteří zatím karty odložili ... A tak to šlo se všemi písničkami, od Haise složenými a vtipně zavěšenými jako pokračování a úprava známých nápěvů. Vlastenecké společnosti, zpívajíce »Spi, Havlíčku, v svém hrobečku . . .« jistě nemají potuchy, že to složil Hais na známou píseů Havlíčkovu: »Hájek jako mléko kvetl . . .< Z arény ve Pstrosce rozlehl se nápěv zpěvačky Filipo: »Pif paf. tralala« a Hais zvěčnil nápěv podnes, kdy původní popěvek i s arénou zapadly, známý a oblíbený ve vlastenecké Haisově písni. »Přání národa a důkaz věrnosti české«: »Já jsem v Cechách narozený, otce, matku mám . . .« A co vtipných písniček o Pepíkovi, pražském ílámovi, o Pe-pitě, o krinolině, o fabričkách, o dudáčkovi, písniček dojemných o podivných událostech, o vraždách, popravách, požárech atd. atd. psal z vlastního popudu i z objednávek a vydával v tiskárně Jana Spurného nebo u Renna »u tří lip« Frant. Hais! Znám, myslím, dokonale poutní a jarmareční literaturu českou — nebylo zpěváka, písničkáře plodnějšího a oblíbenějšího!

Nemohl bych souhlasili, co již Alfred Waldau (Jaroš) soudil o Hai-sovi ve studii o básnících samoucích.*) Pravda, že umělé skladby Haisovy a podobných samouků škodily národní písni pravé, hověly nevždy ušlechtilému vkusu širších vrstev v městech i po venkově, hověly láka-

*) Alfred Waldau, Böhmische Naturdichter Prag 1860, Str. 142—4 : »Endlich sei mir freundlich gestattet, eine Spezialität, eine Guriosität unter den čechischen Naturdichtern namhaft zu machen, die übrigens interessant genug ist, um ebenfalls in diesem Buche besprochen zu werden. Dies ist der prager Leierkastenmann František Heis. Er ist der Hauptlieferant der sogenannten »Krämerlieder,« welche auf den Wallfahrtsfesten und Jahrmärkten ihren reichsten Absatz finden. Leider sind alle diese Lieder nur unglückliche Nachahmungen des echten Volkslieds, nicht aus dem klaren Borne eines für Liebe und Naturschönheit warm empfänglichen Gemiltbs, einer naiven Weltanschauung, wilden Phantasie geschöpft.