str. 215
vému shonu po novinkách, po časovostech, ale přece jen není možná i tuto zálibu v písních umělých a pak znárodnělých vymýtiti z dějin písně a hudby národní. Ukáži v této stati, že právě Haisovy písně pak zdomácněly i přešly zcela do zásoby oblíbených písní a do majetku nejširších vrstev národa i přidružily se jakobyVprastaré písně lidové k ostatním, starším. Nemůžeme přistupovati k rozboru skladeb Haisových s měřítkem všech požadavků aesthetických, básnických, co do rhytmu, rýmů, veršů atd. Zajímavější jest vyložiti písničky Haisovy, jako to pinii Neruda, v souvislosti s jeho životní dráhou, v souvislosti, jak vznikaly přirozeně pod dojmy rozmanitými z povšechného vývoje poměrů politických, kulturních a literárních. Rozbor tohoto druhu jest usnadněn svědkem všech těchto nálad a podnětů, životních osudů Haisových — totiž sbírkou pamětí, vzpomínek, jež flašinetář Hais na sklonku věku svého pečlivě spisoval až do své smrti v chudobinci u sv. Bartoloměje v Praze, kdež meškal od r. 1888 a ve věku 81 let zemřel roku 1899.
Nejdříve budiž zachována čestná památka na to, že zachránil Haisovy paměti před zkázou a zapomenutím spisovatel a redaktor p. JUC. Karel L. Kukla v Praze. Obratný tento znalec pražského života se zálibou a se zdarem vystihoval ve svých obrázcích pražských ruch, jas i stín z ulic a zákoutí pražských. Všímal si bedlivě také »zpěváčků«, popěvků lidových v Praze.
Není divu, že tato cesta dovedla svědomitého sběratele látky z pražského ovzduší k Haisovi, jehož životu a činnosti věnoval Kukla procítěné a věrné líčení, zejména po smrti Haisové, v Národní Politice. Dovolávaje se Nerudových zmínek o Haisovi, liší se značně od odsuzujícího mínění. Waldauova. Přesvědčivě píše o literárním významu písničkáře Haise, jehož nepřeceňuje, ale uznává, jak působil a působiti mohl vlasteneckými i časovými písněmi. Kukla také první pročetl paměti, sepsané od Haise, a staral se o jejich trvalé uložení na budoucí památku, kdo by chtěl poznati život a činnost Fr. Haise. Byly by jistě všecky tyto knížky, počtem pět, zmizely z neporozumění nebo bůhví, kam by se byly za-
gedichtet — sie sind handwerksmässig erzeugte Waare, stellenweise nicht viel mehr als in uncorrccte Reime gezwängte dürre Prosa, so dass sie mehr Schaden als wahren Nutzen stiften, indem sie den poetischen Geschmack des Volks verderben, sein Wohlgefallen an Trivialitäten und ausgelassenen Zweideutigkeiten erhöhen und dabei gar manches alte, herrliche Volkslied verdrängen. Sie verhalten sich zu diesem beiläufig wie Kümmehvassev zum Rheinwein, Glasscherben zu Edelsteinen, wie Papierblumen zu Centifolien Heis liefert alljährlich mindestens ein Dutzend derartiger Gannina, die zuerst den prager Gesellen, Lehrjungen und Köchinnen, bald auch in zahlreichen Dörfern den Nimbus der Popularität erlangen, besonders wenn sie beliebte und pikante Erscheinungen und Ereignisse des Tages, z. B. die Pepita, die Grinoline, das prager Sternfest etc. zum Sujet haben. Sobald aber derartige Lieder den Reiz der Neuheit verloren haben, machen sie andern Platz und gerathen selbst in gerechte Vergessenheit. Dieser wackere Barde hat auch schon zahlreiche Nachahmer und Goncurrenten gefunden, ohne dass er jedoch zu bafürchten braucht, dass ihm einer das Scepter cnlreissen werde.«
|
|
