set a neslyšet, vidět a nevidět, zvláště co v dílně mluví se, vše zatajit, kdyby se tě i matka ptala, sic bych tě rozšlehal jak hada, rozumíš dobře?' ,Ano.' ,Tak pí a tu máš párek uzenek, a nyní půjdeme!'

Přišli jsme do dílny, již byli tiskaři pohromadě, počali volat: ,Vivat, Haiss si vede nového adlatusa!' ,Kdyt jsem vám to povídal, že si přivedu mého prince, do studije.' Tu vše ukazoval, co bude moje práce v každý den.

Přišel jsem večer domů, matka se plála: ,Kam šel?' Já: Tatínek? ,Ano.' ,Na pivo.' Matka si vzdychla a ptala se mne, jak se mně vedlo. Já: ,Dobře.' Těšil jsem ji, že to dále půjde lepší. Na lecos se mě vyptávala. Já, bych ji více nezarmucoval, řekl jsem: ,Já nevím,' anebo: ,Já nic neslyšel!' Tak to šlo skoro 14 dní. Bál jsem se přislíbeného pardusu, ačkoliv nebyl jediný den, abych několik záhlavků neobdržel anebo fišpankou, že jsem byl časem až pitomý, ale já všechno trpěl a mlčel. V duchu jsem se často modlil, aby mě Bůh z toho soužení, kterak nyní trpím, vysvoboditi ráčil, že to nevydržím. A hle ve třetím týdnu otec můj časně z díla (?) a mně přikázal, abych šel domů až večer. V tom pokoji pracovalo dvacet tovaryšů a čtyři učedlníci, jeden byl málo větší než já, s tím jsem se trochu seznámil. Když jsem měl čas, tak jsem se na něj díval, dnes ale poprosil jsem jej, aby mně dovolil pár forem vytisknouti. On svolil, a já otiskl asi šest loket čistě a bez chyby, že se tomu podivil. My jsme ale obadva nevěděli, že mezi rozvěšeným tisknutým zbožím ukrytý stojí mistr tiskařský. Náhle zahřměl jeho hlas: ,Už dost, až se na tu práci podívám, ale chraň tě, kluku, Bůh, jestli najdu chybu.' Mne odstrčil, řka: ,Pakuj se na své místo!' Nyní prohlížel bystře moji práci, ale nenašel žádné chyby. Tu se obrátil k učedlníkovi a pravil: ,Tvé štěstí, dost málo, byl by se měl kančík dobře!' a odešel. Již se blížilo k večeru. Já jsem také šel domů. Na to druhého dne mluvil mistr s mým otcem a pravil k němu, jestli chce, že mne dá k tabuli co učedlníka, že jsem zručný k tomu řemeslu. Otec byl s tím spokojen a já potěšen, že budu o pár ran denně zisknější. S radostí jsem matce doma moji změnu vypravoval a ona velebila Boha.

Vskutku na to v pondělí ráno přišel mistr, zavolal mne a pravil: ,Zde máš tvůj stůl, abys vysáhl na stůl, jdi dolů k truhláři, on ti dá prkno pod nohy, bys mohl tisknouti.' Nežli se přiblížilo poledne, již bylo vše hotovo. Na to s poledne ve dvě hodiny šel otec a já s mistrem do pisárny, kdež byl přítomen pán místnosti a jeho dílny ředitel a vyjednáno bylo, že jsem na pět let do učení přijatý, dále se mně četlo, jak se mám chovati: 1. Nikdy práci vynechat, krom nemoci, za každý pro-nědbaný den o 14 dní dýl se učit. 2. Před každým chasníkem sundat čepici a zdvořile pozdravit. 3. Žádné rukavičky, hodinky, klobouk aneb hůlku nosit. Za takové přestupky jsou citelně trestáni. Zvláště žádné známosti s děvčaty, procházky s nimi do hostinců aneb do taněíren, to že se i vyhnáním trestá. Pak jsem obdržel práci a jiné potřebné věci, s poklonou odešel.