Ještě toho dne jsem si šťastně všechno k práci připravil, pak teprva kráčel jsem s radostí domů. Sotva že odzvonili klekání, já již byl v dílně a ve jménu Boha počal jsem pracovat. Šlo to velmi zdlouha. Okolo 7 hodin přišel otec, pilně prohlížel, neřekl nic a odešel. Netrvalo to ani hodinu, přišel zas mistr, já se třásl po celém těle. Když celý kus, co jsem tiskl, prohlédnul, nenašel nejmenší chyby, spokojeně odešel a ten den se u mne nezastavil víc. Za to ale tatínek byl u mne as desetkráte, byl ale také se mnou docela spokojený.

Na to přišla sobota, já bral tři zlaté šajnů, to nyní těchto peněz dělá 1 zl. 20 kr., a tak pokojně ušlo půl roku, co mně ani otec ani mistr nic neřekli. Otec počal býti ke mně nakloněný. Časem mně dal pivo neb buřta i časem kousek husy. Já nevěděl, co se to se mnou děje. Arciť já již vydělal za týden 7 neb 1""S. zlatých a tatínek mně v neděli na rekraci udělil stříbrný desetník, já byl také spokojen, jen když jsem více nebyl tak týrán, jako zprvu.

Jako ale stává se, že po několika krásných jarných dnech stane se náhlá změna, zakalí se obloha, mračna se silně do hromady víc a více srážejí, po obloze křižujou se strašné blesky, z hluboka ze vzdálí duní a burácí všade hrom, obloha leje ze sebe silný liják, rozvodněné potoky berou sebou břehy i co na nich jest, tak se nyní počalo díti i mně. Staré přísloví dí: Není na světě nic tajného, co by časem nebylo zjevného.

Nechci déle rozšiřovati řeči o mé domácnosti. Tam posavade panovaly tajné domácí různice a nešváry. Není tedy divu, že mně otec přikázal: Vidět a nevidět, slyšet a neslyšet a co se .děje v dílně zvláště, . matce nic neříkat, ačkoliv nebylo jednoho dne, aby se mne ledacos nevyptávala, kam chodí otec, aneb co se tam povídá, já vždy vše zatajil, neboť jistě některým nevyšlo celý čas poctivého slova z úst, tolik hanebné, necudné a prostopášné řeči i zpěvy, že se člověk rdíti musel, kde jaké kratochvíle se užily. Taková škola byla u tiskařů, kde outlá mládež, děvčata a hoši pracovali. Teď jsem jistě věděl, co ještě matku mou mimo. mne tak strašně hněte — noční toulky. Mnohé noci v pláči a v modlení dítě na klíně majíc probděla a já u ní na stoličce sedával, až otec v noci zvonem u domu zařinčel, tu jsem šel teprve na své lůžko, a tu jsem teprve věděl, odkud''ten strašný vítr věje, jaké jsem já měl následky dále.

Částka třetí. Počátek mého strašného soužení v tiskařské dílně. Uplynuly mně již skorém tři mky, co jsem při řemesle byl, a měl jsem dobrou vůli s otcem i s matkou, poněvadž jsem se nikdy do ničeho nemíchal a nic nepověděl, ale to je staré přísloví, kde nemůže ďas, nastrčí babu, a tak se také stalo.

Jednoho dne šla matka něco do trhu nakoupit do kuchyně, a potkala se se starou ženou, která měla provdanou dceru také za tiskaře. On právě pracoval s otcem v tom pokoji co otec, a byli zvláštní kamarádi. Tu se jí tázala, kde byla a na koho čeká: ,Ach, jak právě běží!' Tu se dvě mladé tiskařské ženušky sešly. Po srdečném pozdravení dle ženského zvyku nejprve se hovořilo o domácnosti a pak došlo až na posuzování manželů. Jedna druhé vypravovala své děje a utrpení, které