Zdávky slavívají se v outerý od nepaměti. V neděli před svatbou ide družba zvát a říká : »Však věřím pane hospodáři s manželkou vaší, že nám za zlé míti nebudete, do vašeho příbytku že jsme vstoupili. Nestalo se tak z naší vůle nebo chtění, ale z poručení ženicha a nevěsty. Vzkázala nám mladá nevěsta a ženich a já s poctivým kamarádem na místě jejich, abyste — dá-li Pán Bůh dočkat — v outerý přišli na jejich veselí a v chrámu Páně najíti se dali a odtud na malou chvílečku v jejich příbytku. Chtějí se vám za to zase odměniti, jestli ne vám, tak vašim dítkám, jestli ne vám, tak vašim přátelům, jestli ne vašim přátelům, tedy modlitbou při mši sv., abysle všichni svatebního veselí účastni byli a malé děti pro koláčky poslali. Pochválen buď Ježíš Kristus.« Na to šli druž-bové dále.

V outerý po zdávce zasedli hosté za stoly. V koutě nevěsta, po pravém boku .družičky a po levé ženich a příbuzní. Než se nosila jídla na stůl, donesl družba mísu se žitem, v něm zastrčen byl stromeček rozmarýnový a u dveří jizby říkal: »Laskaví páni hosté a přátelé ! Žádám vás, abyste se trochu utišili a řeč mou poslechli. Poněvadž Pán Bůh všemohoucí dnešního dne ty dvě osoby ve svaté svátosti stavu manželského spojiti ráčil, nemůžeme jich k jinému porovnati, nežli zrnu hořčičnému, které, když vzroste, ač jo nejmenší, bývá stromem tak velikým, že ptactvo nebeské sem tam po něm poletuje a na něm hnízdí. Také i užitečné ovoce vydává. Tak i nastávající manželé buď v jednom, neb ve dvou lotech krásného synečka neb dcerušku očekávati budou. Proto vás svatebníci milí prosím a žádám, abyste jim byli nápomocni na tuto kolibečku, aby nebyla žlutá, ani strakatá, ale aby měla zlaté kruhy, stříbrný poviják, aby sama zpívala a kolíbala, neboť mi pan ženich do ucha šepce, že se mu kolíbat nechce, učit že se nebude, ale sám že raději nějaký dárek věnuje. Vesele muzika, vesele!« Hudba hraje — verš nějaké písně svatební — pak pokračuje ženich: »Ty ctná, šlechetná panno nevěsto mladá, sedíš z jedné strany mezi družičkami, z druhé strany mezi matičkami, jako měsíček mezi hvězdičkami. Já však tě nemožu poznati, musím se na tě starších lidu přeptati. Vesele muzika vesele!« — Hudba hraje opět verš a družba pokračuje: »Ty ctná nevěsto mladá, proč tak smutná sedíš, že na mne, ani na můj /.elený stromeček vesele nehledíš? Zda-li se za mne stydíš ? Nebo jak jsem já o tvém svatebním veselí uslyšel rozmlouvati, jako počestný mládenec počal jsem se o tebe starati, co bych ti měl darovati. Umínil jsem si takový stromeček ti darovati, jakého jsi jak živa neviděla a do své smrti vidět nebudeš. Vesele muzika vesele!« Když zase hudebníci zanotovali verš, končil družba své říkání: »Hosa, hosa havránku, rozstupte se na stranu, rozstupte se šíře a šíře, a já možu s tím zeleným stromečkem před nevěstu blíže. Rozstupte se. Lavice k stěnám, muži k ženám, mládenci k pannám a já bych šel ke své milé, ale ještě žádnou nemám, ale doufám, že se s ní kterousi chvilku shledám. Vesele muziko vesele!«

Když hudba dohrála, ozve se starší družička nevěstina a volá: »Tatíčku, marněnko, bratře, sestro, tetičko atd. poďte nevěstě mastit kasu!«