Vyvolaní přistoupí blíže nevěsty, před níž družba postavil mísu se rží a stromečkem rozmarýnovým, pronášejí nějaké případné přání a strkají do rži peníze stříbrné i zlaté.

Potom družbové nosili pokrmy a starší při každém jídle pronášel následující říkání a při každém zahráli hudebníci verš nějaké písně.

Při lukšové polívce říká: »Jest-li se vám líbí těchto Božích darů požívati, doufám, že jich nebude chybovati: neb jak jsem o tomto svatebním veselí dosti malou zprávu dostal, do mlýna deset měřic žita jsem poslal. Mlynář se mi počal vymlouvati, že mi to k té svatbě nemůže udělati. Já jsem ho za to tak velice prosil, že jsem celou mlenicu za ním oblézti musil. Vesele muzika veseje!« Hudba hraje.

Nad hovězím masem: »Leši se vám líbí těchto masytých pokrmů požívati, doufám a naději mám, že jich nebude chybovati; nebo jak jsem dost malou zprávu o tomto svatebním veselí dostal, hned jsem řezníka pro voly do Chrudíma poslal. Dovedl mě čtyři voly, dvě jalovice a posekal na drobné kuse, že naše kuchařky mají z čeho klást vrchovaté míse. Vesele muzika vesele!«

Nad omáčkou říká: »Naše kuchařky máčku vaří, Pán Bůh ví, lesi se jim podaří. Přeběhne-li po ní Valach s krbcami, tak bude ta omáčka podařená. Vesele muzika vesele!« Nad mísou krupice říkal: »Lesi se vám líbí krupicu požívati, doufám, že vám ji nebude chybovati, neb jsem s n mnoho prožil, než mi ji mlynář nalamozil. Musil jsem tovaryšovi na pivo dáti, chtěl-li jsem ji přes žebírko naosívati. Měl jsem pacholka Juru a psa Ťulu. Když naše kuchařky počaly klást krupicu na mísu, strčil Ťula nohu do krupice a Jura křičel k živému Bohu, že Ťula táhne z krupice nohu. Vesele muzika vesele!«

Nad koláčem, v němž uprostřed rozmarýnový věneček zastrčen, říká: »Vesele muzika vesele!« Ať se této ctné a šlechetné panně mladé nevěstě česť a chvála děje i jejímu nejmilejšímu ženichovi! Hosa, hosa, Havránku, rozstupte se chaso na stránku, rozstupte se šíře a šíře, ař já možu s tím zeleným stromečkem před mladou nevěstu blíže. Rozstupte se na dvě strany, ať já možu kráčet mezi vámi; kola k nápravám, oráči ke kobylám, řezníci k telatům, pacholci k děvčatům, a vy formani jeďte svou cestou, ať já možu kráčet před tu mladou nevěstu přímou cestou. Vesele muzika vesele! — Když jsem šel přes jeden hájíček, přišel jsem tam na jeden kopeček, kde sedělo pět překrásných družiček. Jedna byla nejhezčí, to byla má nejmilejší. Dala mi věneček, na ním seděl slavíček a jak začal zpívati, hned ten můj stromeček počal rozkvítati. Vesele muzika vesele! — Když jsem já šel přes vinohrady české, přišel jsem tam na soumeze slezské. Tak jsem dále pokračoval, až jsem přišel do města Krakova. U tohoto města musel jsem se zastaviti, chca tobě, mladá nevěsto, o tomto dobrou zprávu podati: nebo je tam šestnáct bran měděných, dvacet věží a čtyřicet rynků samým mramorem vydlážděných. Vesele muzika vesele! — Když jsem já šel okolo jednoho šáši, tam čtyry děvčata svačí. Já jsem jim povídal: »Rač Pán Bůh žehnati«! Ony se na mě počaly hněvati. Jedna