str. 259
Ideje tohoto rytířského řádu byly tajemníkovi císařské dvorní komory ve Vídni, Arnoldimu z Klarsteina, podnětem k založení Spolku křesťanské obrany. Úkolem jeho mělo býti hájení zájmů katolických ve všech zemích a poněvadž tyto zájmy v Cechách byly ohroženy, měl se postaviti pomocně, ve služby císaře Ferdinanda II. Křesťanství katolické se mělo sjednotiti v společném boji proti protestantismu a kalvinismu a zbraněmi dojíti vítězství. Stanovy nového spolku byly v listopadu 1619 císařem schváleny a zřízeny také ihned pokladny pro peněžité příspěvky, z. nichž by se mohlo najímati žoldnéřské vojsko; každý klášter, každá fara, každá duchovní instituce měla se uvoliti zaplatiti dobrovolný příspěvek do císařské pokladny nebo vyzbrojiti na své útraty jednoho nebo více žoldnéřů do »svaté« války. A Arnoldin putoval do Německa, aby jako středověcí hlasatelé křižáckých výprav získával půdu pro svoji myšlenku ; avšak idealismus jeho ukázal se býti pouhou illusí. Arnoldin nenašel pochopení pro své záměry a nesetkal se s dobrovolnou obětavostí u katolických světských i duchovních hodnostářů, takže již v březnu 1620 psal císaři o úplném nezdaru zamýšlených výsledků svého Spolku. Zatím však, co naděje Arnoldinovy klesají, připravuje se veliká alliance katolických knížat, kteří provedli r. 1620 prakticky záměry řádu rytířů a Spolku křesťanské obrany.
Zlatý kříž jakožto odznak řádový a poměrná nepřístupnost nového řádu, jakož i jeho výlučně katolický ráz a otevřeně hlásaný účel byly příčinou, že se stal v protestantském světě záhy neoblíbeným a že o něm kolovaly různé smyšlenky a domněnky. Hned od počátku tvrdila letákovou literaturou šířená pověst, že za novým řádem stojí jesuité, jimž tane na mysli, provésti násilně své »pletichy a praktiky«, jak nekatolíci oblíbeným výrazem záměry jesuitské nazývali. Všeobecná pak nenávist proti jesuitům učinila tento řád terčem satiry i karikatury, v níž »vzduchoví rytíři« se sesměšňovali. Avšak pověst se u nového řádu nezastavila; kráčela dále, až konečně zasáhla i bratrstvo růžového kříže.34) Ojedinělé hlasy, které se s nedůvěrou před r. 1*519 o bratrstvu ozvaly a které nadhodily, že snad za tajemným řádem se skrývá nějaká tajná lesť jesuitů, sesilují a rozmnožují se po založení rytířského řádu a berou na se určitých obrysy.35) Proto vystupují na straně bratrstva zastánci rosenkreuzrů, kteří ukazují na rozdíly obou řádů a kteří popírají každou souvislost bratrstva růžového kříže s jesuity.36)
34) Srv. Jac. Bruckeri Historia critica philosophiae. Lips., 1766, t. IV. part. I, pag. 737 a d.
35) Srv. ku př.: Post Reuter an Bäpstliche Heiligkeit, 1620, str. 53, kde se mluví posměšně o jesuitech, že zamýšleli »jenerální reformaci«: Anstatt dessen, dass wir durch die Jesuiten ein gantz new General Reformation vorhatten, sind sie aus Böhmen . . . verjagt.. . . Autor tu naráží zřejmě na Generální reformaci bratrstva růžového kříže.
36) Pavet Skála ze Zhoře vylíčil ve své Historii III. str. 46 založení rytířského řádu takto: »Aby pak proti Cechům a jiným knížatům přibylo ještě víceji statečných rytířův římské církve, tou příčinou vyjevil se dne 8. března ve Vídni nový
|
|