planíř, tak jsem si dal nalejt máz piva a ten hned do sebe nevleju !'-Strejček na to pravil: ,Ty ho máš dost za čtyři krejcary, to budeš, špatný hospodář!' Já mlčel, by toho nebylo víc. Dal jsem tetě peníze a, povídám k ní, je-li to málo, že jí přidám, a ostatně nejsem žádný zá~. vadný káranec, bych byl pod tak přísnou disciplinou. Strejček vzal svou. dýmku a šel do druhého pokoje a dlouho proti mně bručel. V neděli ráno i odpoledne jsem byl v kostele, ale více jsem žádnému nic neřekl,. jestli jsem něco dostal, ba ani co jsem vydělal. Bylo hnedle pět hodin, já byl jako na špendlíkách, jen vylítnouti a předce jsem věděl, že ta bez prosby nebude. Tu jdu ke stolu, vezmu strejčka za ruku a pokorně jsem ho prosil, by mně dovolil asi na hodinu někam vyjíti. On se usmál a pravil: ,Jdi s Pánem Bohem, ale tam, kde se jen mravní lidé scházejí.' Ono to kázání bylo delší, toho není třeba psáti, já byl rád, že jsem vylítnul. Jak jsem vyšel z domů, rovnou cestou jsem se ubíral do hostince na Bělohrad. Byl jsem slušně oblečen. Mí spoludělníci hleděli na mne jako vyjevení, podali mně pít a hned mně dělali místo, všade se pilo» jen ze sklenic, dal jsem si také holbu a nedaleko dveří stál flašinet, já spustil hrát. Na ulici za okny stála děvčata, ta se tam hned nahrnula a tančili na celé kolo, pak se zase rozešli. Po chvíli přijde šenkýřka,, jako by sbírala sklenice a dobře si mne prohlédla, u pultu si podepřela boky, k mužovi se naklonila, praví mu: ,Je to on,' a já ji také poznaly že chodí na ranní, honem jsem dopil a zaplatil a jdu pryč. Šenkýřka stála venku. ,A už jdou pane Franc?' ,Ba jo, drahá paní, tady je hotová Sodoma Komora, mne sem vy vábili ti dva mladí, my spolu děláme, jsoa to krásní darebáci, vši ostudě zvyklí a prostopášníci, pro málo slov každého hned rvou, jsou jako kati.' Já jí dal dobrou noc a šel jsem zrovna, domů. Vzpomněl jsem, že strejček mluvil svatou pravdu. Přijdu domů, teta povídá : ,Ty's tu dnes brzy !' ,Protože nechci hněvat strejčka a ca peníze utrácet, v dýmu, kouři sedět, to mne nebaví!' ,To's taky dobře, udělal. Všade dobře, ale doma seděti je nejlíp,' pravil na to strejček.. Ještě se ledaco's vypravovalo a pak se všichni s Pánem Bohem na odpočinutí odebrali.

Druhého dne v pondělí ráno šel jsem zase do své práce. Přišel, pan stavitel a majitel domů. Praví k nám : ,Hoši, čiňte se, zejtra nebo ve středu přijdou sem zedníci a tudle ze zadu se počne zakládat.' My jsme se činili co nejvíce, ale co plátno, museli jsme si v devět- hodin přibrat dva, an tam právě žádali práci. Na to odpoledne přišel cejchner a vyměřil délku uvnitř na pět sáhů, 3 střevíce šířky a dva hloubky na základ. Také přišlo několik ženských, které počaly chystati maltu a jeden křiklavý palír, ten měl stále otevřenou hubu a nejvíce jen nás popoháněl. Asi ve čtyři hodiny přišli zase stavitel a i domácí. Bylo ještě chladno, z nás se pot jen lil. Domácí praví: ,Měsíc večer jasně svítí, můžete, chladno je, večer do desíti hodin dělat, by bylo to místo o něco volnější Jen pilně !' Jeden pravil: ,Ale prosím, milost pane, my máme žízeň a žádné peníze 1' Pán: ,To je divná věc, já zas mám peníze a žádnou žízeň. Ta nejde dohromady !' Na to s úsměvem zavolal domovníka a v pěti minu-.