Fr. J. Vaváka Zpráva o mocech bylin a koření z r. 1767.

Česnek planý, s medem zetřený a tak jedený, činí volné dýchání, lomí starý kašel a plíce od porušenosti a shnilosti zachovává. Jest dobrý i proti moru, jak o něm Augerius Gislenius z Buspeku v své cestě (kterou do Vídně, do Konstantinopole a odtud do Amasiae k císaři Tureckému letha 1554 od císaře Ferdinanda I. jsa poslán konal) píše. Což zkratička podotknu. Když se tento Augerius od Tureckého dvora do Vídně navracoval, nakazila se jeho čeleď morem, až i mříti počínala, tak že u velikém strachu byli všichni páni, kteří s ním v tom tovaryšstvu byli. Na to jedné noci obrali pod nebem nocleh v krajině řecké blíže Adrianopole a tu Augerius procházeje se a od tovaryšstva odcházeje, jsa vždy milovník bylin a koření, zvláště neznámých, hledati a jich ctnosti skoumati, i přihodilo se, že tak náhodou natrefil tento planý česnek a nevěda, co by to bylo, volá na lékaře svého, jehož sebou na cestě měl, jménem Viléma Qvakwelbena a ptá se jej, co to za bylinu. Což když lékař uzdřel, hned spjav ruce k nebi, Bohu děkoval, že jim ráčil dáti tu bylinu nalézti, a odpovídá Augeriovi, že jest to planý česnek, a tak hned natrhajíce ho, navařil jej v hrnci té nezdravé, již morem nakažené čeledi, a hned ráno ti vozskové lépe se měli, a řekli k lékaři, co jest jim to večer jísti dal, aby jim toho ještě více dával, že se potom dobře mají. I dal jim toho zase ráno, až do třetího dne opakoval, a hle všichni se zhojili a ostatní, jenž byli zdraví, žádný se nenakazil. Tu Augeriovu cestu, jakož i druhou, kterou též z Vídně do Konstantinopole toliko konal, i obšírnou předmluvu jeho o správném tažení proti Turku náš český mudřec Daniel Adam z Veleslavína do Kroniky Turecké přiložil a spolu v jednom kusu léta 1594 v Praze vytiskl. Tu také předmluvu týž Daniel Veleslavín letha 1584 v knize, jenž historia Policia slově, položil, kteréžto knihy jsem já obě přečetl.

Celidoň. Ušlechtilé moci bylina tato má v hojení rozjídajících bolestí a rán, neb ta šťáva z něho vytlačená hojí raka, fík v zadku a nahnilé rány. Do zubův dávaná činí, že zub sám se vydrobí a vypadne i kořen jeho žvejkaný bolesti zubů krotí. Aneb aby jej vařil a ústa pro-mýval. Také kdo má vešky neb mušky v nohách, mazej je tou šťávou; tím se zahání i svrab. Listí jeho nad oči vázané zrak ostří . . . Item na fík a jiné bolesti má se s jablkem upečeným setříti, sice samotný prudký jest . . .

Chrpa. Ti. jenž od ourazu a pádu krví kašli, ať ji se šťávou neb pálenou vodou z jitrocího z měsíc pijí, osladě medem. Dělá se také modré mandlové mléko z chrpy a to takto : Vezmi drahně toho květu a stluc ho s vodou, až bude modrá a proceď. Pak s tou modrou vodou stluč mandle dobře a zas proceď. Potom tou vodou můžeš vždy modré