velikána. Upřímně tedy so přiznávám, že bych rád v dalších řádcích zachoval jen dva literárně-bistorieké dokumenty, nic více. Probírám se hrslkou dopisů Čechových, jak vítá založení Českého Lidu, jak jedná o látce feuilletonů do Národních Listů (o cestě I. Srezněvského po Čechách, o vánočních obyčejích dle záznamu mnicha Alše atd.), jak děkuje za příspěvky do Květů, žádá za nové, dohaduje se úzkostlivě o úpravě tisku a obrázcích, jak děkuje za dar k 50. narozeninám, Bibliografický přehled českých národních písní atd. ald. Z dopisů těch zvláště dva zajímají. Jaroslav Vrchlický na závěru své řeči nad rakví Svatopluka Čecha litoval; »Torsem zůstala, bohužel, velká, dramatickou formou psaná báseň »Roháč na Sioně«, ke které se če'bh v posledních dnech svého života vracel, chtěje ji dokončiti. Široce a hluboce koncipované toto dílo. jehož prolog z lipanského bojiště vyniká úchvatnou krásou, mohlo býti úhelným kamenem jeho tvorby.« Dr. V. Flajšhans, který v posledních letech stýkal se přátelsky se Svat. Čechem, rovněž svědčí, jak Čech pokračoval v básni Roháč do poslední chvíle života. Proto snad bude zajímati, jak o látku k básni té Svat. Čech se staral, hledaje zpráv a dokladů historických. Z Obříství 11, března 1898 píše podepsanému: »Velmi mne potěšilo, že Vás můj »Roháč« zajímá a srdečně Vám děkuji za historickou tu starou báseň, kterou Jste mi laskavě poslal. A když jste mi z vlastního popudu tuto laskavost prokázal, snad mi nevyložíte za neskromnost, že Vás sám ještě žádám o nějakou službu : Víle snad něco nového (kromě toho, co je obsaženo v Palackém, v Tomkovi a starém Naučném Slovníku) o manželce (Elišce z Kolovrat) a soukromých poměrech Roháčových a je Vám po vědom obsah závěti, kterouž dle Tomka učinil před svou smrtí na radnici Staroměstské o věně manželky své a kteráž se chová v knize Novoměstské ? Nekonal jsem ovšem k této práci hlubších a obsáhlejších historických studií (a používám též »poetické licence«, měně tu a tam úmyslně dějepisná data pro své účely), ale přece bych vděčně uvítal nějaké rozhojnění těch chudičkých črt obrazu Roháčova, které jsem vybral z historických knih zde mi přístupných. Týká se to zejména jeho poměrů osobních ji rodových. Ale obracím se k Vám s onou prosbou jenom pro ten případ, máte-li Ony zprávy právě po ruce a nebylo-li by Vám třeba, abyste je teprve sám vyhledával. Promiňte, že přicházím konečně ještě s jednou prosbou — o nějaký příspěvek pro »Květy«, naskytne-li se Vám něco vhodného. Rukopis mohl byste zaslati přímo mně sem do Obříství . . .« Shledal jsem

0 Roháčovi řadu zpráv a údajů, co jsem mohl všecko jen sebrali z knih

1 rukopisů, maje příležitost k tomu při sestavení Bibliografie České Historie v oddílu genealogie a pak při letech, jichž se týče. Čechovi jsem se tím nemálo zavděčil, jak svědčí opětné a "opětné díky jeho. Píše na př. 24. března 1898 : »Přijměte srdečné moje díky za ochotu, s jakou Jste mému přání vyhověl, a za práci, kterou Jste si dal s vyhledáváním á opisem testamentu Roháčova. Zůstávám dlužníkem Vaším a s radostí bych splatil dluh svůj vzájemnou službou svojí, kdybyste jí někdy potřeboval. »Staré 1 e t o p i s y« jsem četl, ovšem před delším časem,