str. 301
takže znění jejich již v paměti nemám, aie myslím, že, pokud se vřeného jejich obsahu týče, vše také Palacký a Tomek do svého vypravování pojali. Proto neračte si ubírati času a přidávali práce vypisováním z nich a přijměte jen mé upřímné díky i za tuto ochotu.«
Z korrespondence další uvádím ještě pozoruhodný list, který zaslal Svat. Cech při rozloučení s redakcí Květů, kde děkuje za spolupracovnietví a žádá za příspěvky i za nové redakce bratra p. Vladimíra Čecha, dne 26. ledna 1900: »Po 25 letech nabažil jsem se redaktorování a již v červenci minulého roku sprostil mne bratr Vladimír k mému opětnému naléhání redakčních prací a pořádá si odtud Květy sám. Z počátku přijal mou resignaci jen jako delší dovolenou, očekávaje, že se mi chuť k té činnosti opět vrátí; ale nyní rozloučil jsem se s redakcí nadobro, slíbiv jen bratrovi, že budu dle možnosti ještě svými, pracemi do Květů přispívati a jen kdyby snad nemocí neb jinak na čas zdržen byl, i v redakci za takových zvláštních případů mu vypomáhati. Avšak slíbil jsem takovou výpomoc jen právě výminečně, kdyby toho někdy na nějaký čas potřebí bylo. Nyní rediguje si tedy Květy bratr Vladimír (ve Velkém Meziříčí- na Moravě) sám. Jest sám spisovatel (psal i do Květů v poslední době pod pseudonymem V. Simeon) a redigoval nějaký čas na Moravě list »Svědomí«. Jsem přesvědčen, že má k ťispěšné redakci Květů všech potřebných vlastností. Jemu odesílám i črtu p. Zd. Nejedlého. Děkuji Vám srdečně za dlouholeté ochotné přispívání do Květů za mé redakce ; bratr bude zajisté vítati Vaše příspěvky se stejnou radostí, jako jsem činil já. V upřímné úctě a s přátelským pozdravem Váš oddaný Svatopluk Cech . . .« Ukládám pečlivě list za listem v pořádku chronologickém, svazuji černou stuhou, abych tím naznačil v řadě dopisů ostatních, že dobilo šlechetné srdce Čechovo a že zlatá ruka Čechova již neobohatí dále tento poklad, který s úctou nezměrnou si schovávám. Č. Zíbrt.
@NZ@Otázky a odpovědi.
* »Nebezpečí obchodování s lidovou keramikou a s lidovými výšivkami«. Pod tímto názvem čtu dotaz v Českém Lidu XVII. str. 207. Odpovídám: Po výstave národopisné ku podivu záhy XJolevil nadšený a všeobecný závod sběratelský, který se v prvním jarém vzplanutí tak okázale projevil. Převládlo snad zdání, že vykonalo se dost: museím poskytnut nejbohatší výběr všeho možného a iím vyčerpáno vše — i síly i materiál. Sirý luh pokosen za veselého ruchu jenom jednou; ke sklizení otavy nehlásilo se již tolik paží junáckých,
ač ještě i ta mohla silně doplniti seč! Patrno to podnes. Neboť ještě dnes po desetiletí, i v Cechách, v oblastech, kde tvůrčí síla i produkce nadobro již utuchla, možno aspoň — paběrkovati! Ovšem nikoliv pospolitě, nýbrž jen ojediněle uchovávají se ještě v majetku lidu věci, k nimž se hledí s uvědomělou vážností buď jako k památkám po zemřelých neb aspoň jako k cenným, hledaným předmětům obchodní poptávky. Tyto zbytky jsouce roztroušeny, neznamenají nic; za to pilně »do posledního pírka« v jedno sebrány navrstvily
|
|
