by úctyhodnou hromádku! Arciť jednotlivec, který počítá i ztrátu času i svou námahu i každý haléř vydání a dle toho teprve na kupeckých vážkách odhaduje hodnotu svých nálezů — takový by nedocílil uspokojivého výsledku, naopak záhy by se mrzut přesvědčil o nepoměru obětí k lomu, co vskutku jimi získáno. Neboť mnohde nutno prochoditi celé dny a řady vesnic od stavení k stavení než se přijde takřka na jediný kus - a za takových okolností skromný sběratel se musí utěšovati, jak právě může, pokládaje se v první řadě spíše jenom za turistu, vnímavého pro půvab potulek i v krajích zapadlých, jemuž se pouze náhodou tu a tam dostane odměny v podobě kořisti folkloristické! Měla-li by akce dosíci plného výsledku, museli by se úlohy té ujmouti způsobem soustavným činitelé místní, hlavně studentstvo i žactvo venkovské k pobídkám i za spolupůsobení uvědomělého učitelstva. K získání nejednoho skvostu musela by musea krajinská využiti vlivu blíz-ských lidi a to mnohdy už ku spro-středkování pouhé koupě, neřku-li k darování. Bylo by nutno odložili zatím jiné méně naléhavé úkoly a na tento dnes — »v hodině dvanácté« — nejneodkladnější cíl soustřediti všecko úsilí, čas i prostředky. Ovšem hlavní věc prostředky! Rozpočet museí dovoluje většinou jen postup pozvolný a nenákladný, kdežto zde je zapotřebí právě spěchu i sesílení hmotných obětí! Jsou však bohudík snad u všech krajinských museí i spolehliví ochotníci, kteří z oduševnélé vášně sběratelské nelitují zaneprázdnění i nákladu, vyvíjejíce v dosahu svých sil činnost souběžnou — přítomně třeba pro svou -vlastní zálibu, ale vždy s vědomým cíle předsevzetím, posíliti tak na konec naše velké sbírky veřejné. Možno o nich říci, že poskytují jaksi bezúročný úvěr veřejnosti, aby rychlým tempem zachráněno bylo všecko to, co by jinak promeškáním času navždy pro nás bylo ztraceno. Ti zajisté všude přispěchají na výpomoc ochotně. Vzhledem však k žádoucí hospodárnosti s odměřenými prostředky a k pravidelnému vedení jich toku správným směrem bylo by dřív záhodno, ustanoviti se na jistých směrodatných zásadách: které předměty absolutně mají

význam museální; které z nich musíme žárlivě stříci jen a jenom sami pro sebe; zdali a které smíme dáti na pospas soukromému znehodnocení neb dokonce i na trh ciziny, přejímajíce s klidem odpovědnost pro příště. — Má se hledět získati vůbec všecko, co kde ještě zbývá? Kdo odpovídá kladně k této o-tázce, vychází jistě z předpokladu, že podle všech příznaků jest náš samostatný kroj lidový dříve nebo později všude na vymření; že výzdoba krojová doma pracovaná jest již nyní v nenáhlém, však očividném úpadku, tak jako něžná píseň národní porušená sprostotou. Co tudíž zbylo po starých, to jest; nového stejnoměrného s úbytkem přibývati již nebude, možná že podstatně už nepři-bude vůbec nic. Tedy byť se i jeden a týž typ, zejména z druhů zaniklých, opakoval v exemplářích mnohočetných, přece na konec se vyčerpá jako sebe větší sud, který se jen stáčí, ale nedo-lévá. Ostatně nebývají ani kusy téhož druhu navzájem zcela shodný, stereotypní, nýbrž vykazují nejzajímavější podrobnosti, odbočky a odchylky, podle osobitého chtění a cítění svých různých původkyň. A ne-li nic jiného, jsou aspoň skoro ve všech případech prací neře-meslnou, o sobě cennou, pozůstatkem po předcích, výslednicí jejich krasochuti. posledním jich odkazem, poslední stopou a částicí jejich zanifcléko »já«. — Má-li nějakou váhu vedle jakosti těchto dokladů umění, jež do nedávná u nás kvetlo, také jejich početnost? Není-li závažno, že toto umění nebylo sporadické, že nebylo osamělým tu a tam jen, buď náhodou neb pěstěním zahradníka vypučevším kvítkem, nýbrž hned celým lánem zpestřeným lýiniž květy, počtem do tisíců, a vedle lány jiných a tak všude, až kam obzor sahá? Tento mohutný, organický a do posledka v plné síle tryskající vývoj nezdá-liž se býti také jedním z prvků onoho podivuhodného národního probuzení? To že lid náš uchoval si ve svém celku nezdolanou tvůrčí mohoucnost až do dokonaného znovuzrození celého národa? Neni-liž právě většina těch přežilků výtvarných, jež doposud se skrývá mezi lidem v truhlách stařenek, pod krovy chalup svědkem oné nejpamátnější epochy vzkříšení a z mrtvvch vstání, kdy jitřenka nové doby Čech se utkala