ä hasnoucí už večernicí zevnějšího národního svérázu?... Tyto úvahy oživují oku vše, co z oné doby pochází, učí vážiti si ne'mensiho drobtu a nepociťovati nudy nebo jednotvárnosti ani při pohledu na hromady stejných jednotlivostí, jichž soubor na jediném místě v počtu ohromujícím má též svou mluvu a přesvědčivost pádnou. Kdo s těchto zorných úhlů zvykl víci pozorovati, neunaví se pohledem na nekonečnou plochu sněhobílých loktušek, ani na oslňující řady holubinek zlatohlavových, ani na sta a sta barvitých blatských plen: laik, dává se uchvátiti ladným celkem, znalec noří se do studia podrobností, umělec nadchne se k pravé a konečné metě toho všeho, t. j. zachytiti outek osnovy, jež se zvadlé ruky prostonárodního výtvarníka vypadla a v jeho duchu na tom velkolepém, staletou tradicí vypěstěném díle tvořiti dále. Proti tomuto citovému vzrušení jedněch staví se s druhé strany mnohem střízlivější nazírání jiných. Jim stačí v musejních skříních vystaviti jen to nejvýznačnější, ode všeho typ, ukázku. Žádné mnohočetné kusy! Je-li takto zastoupeno vše doposud známé, věnovati náklad nadále jen na to nejskvělejší, co se časem vyskytne, anebo, vynese-li náhoda přece na povrch ještě něco nového. Ostatek byl by přítěží: možno jej přepustiti s klidným svědomím volnému obchodu, kde nejrychleji a nejlépe se zpeněží.

Přicházejí vlastenecké dívky, chtějí vyzdobiti své pokoje, ale jenom originály: proč jich neprodat? nechť kladou stonky svých chrysantém do hrdel džbánků, z nichž píval druhdy žnec; nechť jest jim stolním běhounem, v čem nosíval kdes celý rod své děti ke křtu; nechť dvě stříbrná dénka čepců spojí kováním a urobí z nich brašničku ... o umělecké zásady zde přece neběží! Přicházejí slí-diči museí zahraničných: i těm je možno přebytečné věci prodati; nechť ve svých vitrínách jich slovanský původ neoznačí, však to znalce nemate! — Přicházejí cizí cestovatelé, žádají si svéráznou nějakou upomínku: mohly by se ovšem pro ně hotoviti přesné napodobeniny dle starých originálů, mohly by se jimi živiti nejedny pracovité ruce třebas jako za odměnu právě v těch krajích, kde byl vytvořen sám vzor —

ale jednodušší bude, i jim prodávati originály, z těch, »kterých je ještě dost«.

Nechť bodrý Němec upraví si portieru z koutnice těch krobotů, kteří jsou vtipnému Vídeňanu tolik k smíchu! Nechať cizinec, Francouz zneužívá k okrase bytu selské a přece s takým vkusem provedené šatky, kterou se hlava ovíjela jen v nejposvátnějších okamžicích života! Nechť chladný Brit s nudnou lhostejností hledí na dárek lásky, jejž vyvážil šohaj žárnou krví svou. Nechť si roz-vlekou ti cizinci ty milé památky, do nichž naši staří vkládali svá srdce pro děti i vnuky své, a jež mimo vlast se stanou pouhou bezživotnou kuriositou! — Mezi tím, co sentimentální horlivec s tlukoucím srdcem pachtí se po horách i dolinách, aby »zachránil« siarý střípek nebo kde jaký steh na vetchých tkaninách, muž prostý těchto slabostí rozumně doma sedě, dává přinášeti tytéž věci od podomních překupnic, ze zásobáren »Josefa egyptského i bratří jeho«, plnými hrstmi vybírá a neschovávaje se s ničím snad pro léta hubená, honem prodává vše dále, jen aby se kapitál co nejspěšněji obracel. Tam spoření s každým vlákénkem, zde rozfouknutí celých pampelišek, posledních, z kořen vypleněných, lehce do větru. . . Co z toho dvojího je bláhové? První nebo druhé? Nebo obojí a pravda leží někde uprostřed? Pak by bylo včasno, podle nabytých zkušeností z prvků musejních, rozhodnouti, čeho jest ještě zapotřebí, a čeho nikoliv, v kterých jmenovitě druzích by přinášel nadšenec zbytečné a marné oběti a čim by zase s druhé strany hříšně plýtval — »pokud zásoba stačí« — marnotratný obchodník. Snadno se zboří, co žádný věk již nevystaví — ani sebe trpčími výčitkami lidí příštích! Jestliže věc sama v sobě museální nenajde místa v museích dnes, není tím vyloučeno, že ji nebudou hledati zítra musea nová neb jiné instituce osvětné, a nebude-li vzorů více doma, že je budou sháněti se clem po cizině.

Proto rozváděje thema, v lednovém svazku »Českého Lidu« načrtnuté, aby péro povolanější nestranně je řešilo, kladu loyálně i protichůdné náhledy zde rovnoběžně vedle sebe Neboť ani ony; jež se zdají méně sympatické čtenáři, nebudou asi bez jádra . .. Poněvadž není