str. 352
@NZ@Směs.
* Z lidového humoru (výklad skrutek). Není tajností, že lid čte: Č(eská) E/(střední) J"(ednota) ý(elocipedistů) — vtipem: Člověče, uteč, jede velocipéd! — C(erčany) ikř(odřany) D(obříš), pojmenování dráhy vykládá vtipem o její zdlouhavosti: Času Máme Dost. Kdo zná podobné zkratky posměšné ? JosefMáša.
* Bene—Beneš. Latinsky říká se: bene (dobře). »Ten si dal dnes bene.« »To budeme míti bene.« Odtud dále tvořil lid název: »To jsem se najedl a napil, až si dám Beneše na kšandu. To bude ale na posvícení Beneš. No tak, co dáš na Beneše, když jsi bral peníze?« Bene — Beneš! Karel Šindelář.
* Proč se jmenuje »macoška«. Na polích i jinde roste a kvete hojně violka trojbarevná (viola tricolor) čili jak lid u nás říká »macoška«. Pro sestavení lístků kališních lid ji tak nazývá. Největší plátek korunní jest prý zlou macochou. Ta má pod sebou dva lístky kališní, to jsou »legátky« (židle); sedí tedy macocha sama »jako bohyňa« na dvou le-gátkách. Sousední dva menší plátky korunní jsou její vlastní dcery. Těm přeje: má každá jednu legátku. Zbývající dva lístky korunní jsou její starší, ale nevlastní dítky: ty musí se spokojiti s jednou pouze legátkou. (V Šardicích a v Bukovanech u Kyjova). Frant. Viktorin.
* Moderní fext nezranitelný. Učeň zaměstnaný u p. G., malíře pokojů ve Svinově, četl knihy duchařské a nabyl přesvědčení, že člověk se může učiniti nezranitelným. Důkazy chtěl pokusmo na sobě provésti a postřelil se povážlivě na dolejší části těla. Byl dopraven do nemocnice v Brně. (Čech 1907, č. 342.)
* Z r. 1866. (Lidský dokument). To vám byl zlej rok. Jednou taky jeli Prušáci z Uher do Velvar, a nevěděli, skady se tam jede, a ptali se na Velvary: »Vobin nach Velvárn?« No, a von ten istej umněl kapku německy, tak povidá: »Druntn, vokolo ten hruškn, a vocud for fárn nach Velvárn!« (Chržín.) Fr. Homolka.
* Pytlačení. (Lidský dokument.) Jo, to nejni jen tak líčit na za-jici. To se musí umnět. Vedi, dyš de mněsiček nahoru, to nosí zajic hlavu taky nahoru, a proto se muší dát vočko vejš. A dyš de mněsic dolu, dá se vočko taky dolu a zajic tam vlítne jak pitoměj. (Zlosejn.)
Fr. Homolka.
* Ková se dítěti nožička. Kovej, kovej kováříčku, okovej mi mou nožičku. Na sv. Víta dám ti pytel žita; na sv. Vavřince dám ti pytel pšenice ; na sv. Barboru dám ti pytel bramborů. (Z Prahy.) F. J. L.
* Veršíky o hnojení. Jeden hospodář u nás říkal, že pole mluví k hospodáři: »Mrť — to je moje smrť; chvůj, to je fuj; mech, ten si nech; ale sláma, to je máma!« (Z Táborská). Jan Šach.
|
|
